O nakladatelství / Webové stránky – archiv rubrik / Internet New Line/Webová rubrika Nezavedení /
Slávek Hamaďák
O autorovi:
Narozen 18. 2. 1965 v Hradci Králové.
Textař a hudebník v kapelách Čertovi soustružníci, Piráti a Piráti 44.
Pracoval jako úředník, topič, lepič plakátů, poštovní doručovatel, hudebník
na volné noze, reklamní textař aj. Od r.1992 pracuje v elektronických médiích.
E-mail: slavekhamadak@volny.cz
KDYŽ NOC PŘECHÁZÍ DO ÚTOKU
obličeje blednou — vytrácejí se,
místnost se plní přeludy,
sedíme naproti sobě a naše cigarety
svítí krátce a intenzivně
jako hvězdy souhvězdí „Sex, Drogy a Rock’n’roll“.
vytahuješ mi pásek z kalhot,
já poslepu luštím hlavolam tvý podprsenky.
vydechujeme slova v alkoholickém balení
s razítkem — Uvolněná mysl.
ležíme naplno stejně
jako tikají hodiny.
citoslovce noci už jsou vzhůru,
domovní výtah se zastavil,
hudba ulice se stáhla do barů,
sirény zkrátily intervaly
— tma je v pohybu.
láhev opakovaně zvoní o naše zuby
a noc přechází do útoku.
jdeme s ní.
SLEPICE, NEBO VEJCE?
ležíme nahatý v její posteli
— je to molitan potaženej nevyžehleným prostěradlem
„jsi na můj vkus moc zarostlej — oholím si tě,“
řekla a přinesla si mýdlo a holicí strojek na žiletky.
„co myslíš, že bylo první: slepice, nebo vejce?“
začala mě mydlit a čekala na odpověď.
„já myslel, že chceš vyřešit jinej problém?“
„nemáš myslet“ odsekla a provedla první tah
a pak dalších dvacet ve všech směrech
„už je to lepší,“ zašeptala a já ucítil její nos na svým frňáku.
„takhle to cítím líp — taky máš ten pocit? a už se trochu uvolni,
vousy už holit nebudem.“
…
ano, miláčku,
vložíš-li si ho do úst,
budu tvému srdci nejblíž.
ŘÍKÁ SE TOMU RŮZNĚ
Někdo tomu říká — milovat se,
jiná šoustat
jeden píchat
některá „nerozdáme si to?“
některej jenom mrdat
ona šukat
on prcat
taky „kocoura do trouby?“ nebo
„šaška do manéže?“
a vyspat se
souložit
udělat si to
skočit si
vomlet přefiknout vohnout
vošustit zašoupat vojet
zajebat
atd. atd.
ve skutečnosti jde ale každýmu
jenom o jedno, a proto s tím ve dvou
bývá občas problém.
na špatnou komunikaci
bych to ale nesváděl.
DOOPRAVDY
ptal jsem se jí po 101.:
chceš se doopravdy nahá opřít rukama o zeď
rozkročená jako zatčenej demonstrant?
doopravdy kousat v lechtivý křeči křupavou omítku?
doopravdy zadýchat bradavky připomínající knoflíky na mý kytaře?
doopravdy zacuchat vlasy,
polykat výdechy,
naslinit lalůčky,
ušeptat bubínky,
ustydět oči,
přejet husí kůži,
omráčit prsty,
na zemi na stole na židli na okně
ve skříni na piáně
na spadlý židli? Doopravdy?
…odřít kolena,
poškrábat záda,
otlačit břicho
a bejt přitom šťastná?
„Doopravdy.“ řekla
a sebrala se
a šla.
některý slova prostě fungujou
pokaždý jinak.
ROZCHODY PŘÍCHODY
obloha bez slunce, vzduch bez kyslíku
jezero bez vody, voda bez ryb,
erotika v mono provedení
na pozadí barvité projekce vzpomínek,
kde a jak se naše těla potkávaly
tam a zpátky,
tam
zpátky,
tam a zpátky tam a zpátky tam a zpátky
a
zpátky.
tak to tu vypadá, když odejdeš
a nedáváš o sobě pár nocí
vědět.
když se ale vrátíš a začneš se vyptávat
a přitom mně vykouříš poslední cigaretu,
je to ještě o kousek
horší:
všechno bezvětří je v háji.
…
vím, co máš na srdci:
moje srdce už ti nebije
tak jako dřív.
/Uveřejněno 7. února 2005/
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz