|
Milancolia /
Ukázka z knihy
Melancholie
Ženský jsou jen kusy masa
I chlapi jsou kusy masa
celý lidstvo je kus masa
všechno živý je kus masa
všechno mrtvý je kus masa
celá Země je kus masa
celej vesmír je kus masa
čas a prostor jsou kus masa
Všemohoucí je kus masa
Piraňa podle vzoru kost
mám zvláštní smysl pro blbost
Úleva
Kohouta vařil pět hodin
a ještě nebyl měkký
Honil si bycha šest hodin
a ještě nebyl tvrdý
V sedmou hodinu
kohouta hodil slepicím
bycha pustil k vodě
a pak se s úlevou
eh… toto… na záchodě
Ráno ho našli
viseti na šli
Famfáre
Jak jen znělo to slovo…
Vzdálená země…
možná světadíl…
Amnézie? Polulálie?
Konečně co na tom sejde —
vždy lépe nevědět než vědět!
Za dveřmi básně dosud neoschly
a za oknem zas už poezie prší
kapičky třpytí se zrovinka jak perly
na ceckách tlusté úřednice s knírkem
celičký vesmír počíná hráti na trombón
Zní to jak famfáre hochu…
Však to taky sou famfáre teta!
To sám Otec náš! Vrchní Marionetář!
A ty prý aj cosi píšeš…
tož ňa neco přečti…
Přečtu teta přečtu!
Až jednou budeš
na dně truhly
kdo vymačká ti
ze zad uhry?
Tož já nevim hochu…
já temu tak nerozumim…
A co děvčicu…
Máš?
dalaylamova modlitba stesti
jestli ti zalezi na osudu sveta!
rozesli desetkrat!! super je stokrat!!!
Už zase „na Cestě“ a tak trochu z cesty
s mrtvou vodou ve čtvrt na dvě v noci
s říšskou orlicí značky mattoni
nic není bez rizika
zezdola vzhůru
což teprv naopak
a nad to za stolem
monitor paoheň
zemljanka domova
Nahoře s police
hledí na mne spisy
o českém jazyce
skrz okno šikmo shůry
měsíční světlo
oblaka stvůry
zezdola vzhůru
vzhlíží ke mně fena
jak Caesarova žena
jako bych byl
ach bože bůh ví kdo!
Zeyere Julie
je mi tak…
jak mi je
A jak je tobě?
Jsi v Nebi?
Nebos jen shnil v hrobě?
Velikonoce
Seru na pomlázky
i na Oběť z Lásky
Ďábel mluví mými ústy
začíná to být
fakt hustý
Dixi
Řeknu-li dosud
je to čas
Řeknu-li odsud
je to prostor
Řeknu-li osud
je to blbost
Říkám-li však blbost
pak je to můj osud
|