Jen tak si trochu schnít / Recenze /

Markéta Havelková, Kult, 11/2004, s.8

Fejetony o lidskosti a lásce

Kniha fejetonů Terezy Boučkové (1957) vznikala v časovém období deseti let. Některé z textů vyšly v denním tisku, několik dalších bylo otištěno v Divadelních novinách, pár fejetonů vychází vůbec poprvé. Za fejeton “Zatím“ byla autorka oceněna v roce 2000 prémií v soutěži Evropský fejeton Brno.
Autorka ve více než osmdesáti fejetonech nahlíží na svět ze svého domku ve Vráži. Je patrné, že její psaní je podmíněno jakousi vnitřní potřebou vyjádřit se k věcem a událostem, které ji bezprostředně obklopují nebo které se odehrávají ve větší vzdálenosti od jejího domova. V každém případě se jí všechny dotýkají. Boučková posuzuje svět svým zdravým rozumem a řídí se přirozeným citem pro spravedlnost. Nejdůležitější však pro ni zůstává láska ve všech podobách, což napovídá podtitul „fejetony o mužích a lidech“. U krátkých textíků (obvykle dvoustránkových) schází datum jejich vzniku. Většinou jsou sice nadčasové, ale některé by pro svůj téměř kronikářský charakter časové ukotvení snesly. Minimálně pro lepší orientaci čtenáře.
Fejeton, coby žánr subjektivní, by měl být krátký, téma poutavé (může se vztahovat k aktuální události) a podání lehkou formou, nejlépe vtipnou. Boučková tato kritéria splňuje zejména v textech, v nichž komentuje zdánlivě banální každodenní situace s osobním zaujetím a přívětivým humorem. Méně to funguje u fejetonů, ve kterých se autorka rozhořčuje nad nespravedlnostmi světa. Události hodnotí dramaticky a leckdy příkře a vyvozuje zkratkovité závěry. Koncentrace kritických textů na ploše knihy působí na čtenáře únavně, v záplavě zpráv v denním tisku se však mohou stát vítaným osvěžením.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz