Čím se liší tato noc / Recenze /

Josef Chuchma, MF Dnes, 26.5.2004, s. C/10

Dějiny si s lidmi pohrávají

V knize Ireny Douskové Čím se liší tato noc zaznívají baladické tóny

Sbírka devíti povídek Čím se liší tato noc je pátou prozaickou knihou letos čtyřicetileté Ireny Douskové; debutovala románem v dopisech Goldstein píše dceři (1997), její suverénně čtenářsky nejúspěšnějším a kritikou nejoceňovanějším titulem je román z roku 1998 Hrdý Budžes, jenž se dočkal i dramatizace.
Rozsahem střídmý svazek Čím se liší tato noc je ve spisovatelčině tvorbě novum minimálně v tom, že se v textech prakticky nelze dopátrat přímých autobiografických momentů. Povídky ve volné chronologii plynou od biblických časů do 70. let minulého století. Postavami jsou tu téměř vždy - jak je ostatně pro Douskovou, vyjma jejího debutu, typické - "pouzí" pěšáci. Lidé bez vlivu, odsunutí do pomyslného kouta; jedinci, kteří na vlastní kůži zakoušejí turbulence dějin, případně "odvěkou" nenávist vůči jinakosti. Stigmatem pro nejednu z autorčiných figur je její židovský původ. Ale lze říci, že i u řady nežidovských hrdinů Ireny Douskové se projevují důsledky stigmatizace - pouze záminky jsou jiné, avšak princip vydělení zůstává týž.
Kromě Hrdého Budžese byla úskalím dosavadních textů příbramské rodačky ilustrativnost dějových situací, jež měly "doložit" oprávněnost pocitů a stavů zažívaných hrdiny próz. Jinými slovy: autorka děj násilím zmáhala, aby dostala aktéry tam, kam potřebovala, a to i za konstrukčních rošád. V letošním svazku je tato fabulační schválnost snesitelnější, protože hybatelem tu zhusta jsou dějinné pohyby a dobové poměry, proti nimž jaksi nelze nic namítat. Snad až na to, že "mašina" dějin zde jede téměř tak zlomyslně, jako kdyby ji obsluhoval Vladimír Körner, jenž v tuzemském písemnictví zastupuje ten nejskeptičtější náhled na mechaniku historických procesů. Příklady: Šimon Paschkeles, hrdina autorčiny povídky Hauzírník, je obětí prostomyslné, ale zhrzené dívky, jež Žida vydá násilníkům, kteří mu s klidem zatnou sekeru do hlavy. Anglického novináře v povídce Francouz ponechají zdejší lidé v čase napoleonské bitvy u Slavkova napospas jeho těžkým zraněním, protože se domnívají, že je to Francouz, tudíž nepřítel a buřič - ať tedy zhyne v roští... Baladické devatero o životních břemenech vyznívá v rámci autorčiny dosavadní tvorby jako pokus o nový začátek, o bilanci schopností a prověřování možností. Dousková zde piluje svůj styl, propátrává, nakolik se obejde bez bezpečného zázemí osobních prožitků. Zklidněný tón jako by leckdy zbystřil pisatelčin zrak a lépe než v minulosti nacházel výstižná, plnokrevná, uchopující slova.
A ještě dvě malá srovnání: kniha Čím se liší tato noc umělecky přesahuje předchozí tituly Ireny Douskové Někdo s nožem a Doktor Kott přemítá. V souvislostech soudobé české prozaické produkce pak jde o ucházející, neurážející průměr.

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage