Lady Carneval / Recenze /
Radim Kopáč, Právo, 13. 5. 2004
Kratochvil si pohrává s osudem ženy, které pomohl HusákTitulem Lady Carneval uzavírá brněnský spisovatel Jiří Kratochvil (1940) svoji trilogii. Hlavní postava příběhu Olga Abelová, ona lady Carneval, podle Gottova někdejšího slavného songu, si do nové, porevoluční doby přináší stigma prominentky dřívějšího režimu.
Předcházející Truchlivý Bůh (2000) a Lehni, bestie! (2002) podobně jako nynější knížka variují téma, které autor sleduje od své oficiální prvotiny Medvědí román. Je jím konflikt lidské individuality se společností, se světem, střet osobního příběhu hrdiny s tvořivou vůlí vypravěče, jakési nadosobní instance, která zřetězováním nenáhodných náhod směruje hrdinovy kroky a nemilosrdně naplňuje jeho osud.
Také Lady Carneval se odehrává v kulisách Kratochvilova rodného Brna, Brna "nostalgického i ironického", v čase mezi koncem sedmdesátých let minulého století a současností.
Osud ženy, které pomohl Gustáv Husák
Olga Abelová se kdysi jako sestřička v nemocnici starala několik dní po operaci o prezidenta Gustáva Husáka, kterému padla do oka, a on jí na oplátku umožnil vystudovat vysokou školu a odstartoval její kariéru novinářky.
Jméno Olgy Abelové se v roce 1990 objevuje mezi prvními na odhaleném seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti a Kratochvil nechává svoji hrdinku procházet martyriem. Přijde o práci, ztratí přítele, v lesíku za Brnem ji dvě mlčenlivá monstra v maskách znásilní. A k tomu se tento krutý kolotoč, který má hrdince otevřít oči a vnitřně ji osvobodit, s neúprosnou podobností situací a postav podvakrát otočí, než z něj vypravěč Olgu - ovšem pod novou identitou, bez minulosti a dosavadního životního příběhu - propustí.
Otázka cesty k vnitřní svobodě
Kratochvil od prvních stránek knihy čtenáře přesvědčuje, že s postavami, které si do své novely vybral, může jako autor zacházet svévolně, až se sadistickou potěchou je trýznit a cynicky komentovat jejich bezmocnost. Ale zároveň se ptá: "Odkdy cesta ke svobodné osobnosti vede přes manipulaci a násilí?"
Spisovatel láká čtenáře do postmoderní pasti: nejen že relativizuje identitu hrdinů, kteří jeho knížkou procházejí, ale zároveň zpochybňuje svoje autorství, neboť zpoza příběhu nakonec vystupuje záhadný "ten, kdo mi tenhle příběh vyprávěl".
Lady Carneval je tudíž otevřeným textem, textem napospas, jehož konstrukce je sice racionální a čitelná, zároveň v ní ale zůstává přítomná otázka: Jak tu knížku číst? Jako dílo suverénního vypravěče, střídajícího polohy detektivně-hororové s odlehčující ironií, vypravěče, kterému jde především o radost z vyprávění, anebo jako tíživé nadčasové podobenství, případně neméně závažnou literární paralelu s Kratochvilovou vlastní životní zkušeností?
