Sběratelé knih / Recenze /
Aleš Haman, Lidové noviny, 14. 9. 2004, s. 8
Sběratelé knih – básníkův pokus o román
Jaroslav Pížl (nar. 1961) je znám jako básník vyznačující se zvláštní obrazností a smyslem pro zvukovou stránku verše. Jeho poslední práce je však próza. Nazval ji Sběratelé knih.
V příběhu se prolínají dva žánrové principy: příběh sběratele (přesněji: zloděje) knih má všechny rysy, které očekáváme od akčního příběhu; do něho je pak vložen příběh další, jenž je budován na principu prózy vědeckofantastické s náznakem mystického tajemství života a smrti.
Příběh "sběratele" je podán v první osobě a vyznačuje se suchým stylem vyprávění zaměřeným na věcný popis místa a času událostí. Hned úvodní stránky čtenáře uvedou do noční scenérie rámcující situaci, kdy protagonista proniká do opuštěné vily na kraji jakési vesnice.
Pížl dobře ovládá způsob, jak čtenáře udržovat v napětí promyšlenými návraty do blízké i vzdálenější minulosti, kterými prokládá postup aktuálního dění. Zároveň se postupně objasňuje vypravěčova (a zároveň protagonistova) minulost i motivace jeho jednání. To dodává textu na čtenářské přitažlivosti, kterou občas oživí obrazná pojmenování, jimiž autor zpočátku prokládá vypravěčův part: "Oblaka popraskala a podzimní slunce prozářilo vzduch. Modř oblohy byla jednolitá, bez poskvrny. Zlato a modř. Mariánský motiv."
V této rovině příběhu se ocitáme v prostředí zvláštního způsobu podnikání, jež je zdrojem protagonistovy obživy. Zaměřuje se na opuštěné byty a stavení, kde hledá a vybírá zapomenuté knihy, které pak prodává překupníkům prostředkujícím "sběratelovy" úlovky zájemcům, skutečným sběratelům kuriozit. Tady autor prokázal patrně jistou zkušenost z antikvariátů, protože jeho údaje o lákavých titulech znějí takřka znalecky: "... Marie Broňková-Táborská: Statek na Vysočině. Tuhle dámu jsem znal. Zvenčí červená knihovna a uvnitř vždycky nějaké to rodinné tajemství. Kupce bych na to určitě našel. Měl jsem bod. E. Laperrer: První jízdní pluk. Román z dob války třicetileté. To těžko. Pryč s tím..."
V podobně věcném stylu jsou prezentována i jednání s překupníky, která způsobem podání připomínají chandlerovské nebo hammetovské detektivky; táž strohá věcnost a drsnost podmalovaná suchým humorem. Zároveň však do této výrazně prozaické roviny fiktivního světa vstupuje cizorodý prvek; je to postava chlapce, který provází překupníka a jenž se náhle zjeví v převleku a masce dumasovského mušketýra. Tato kuriózní postava pak provází většinu jednání, která se týkají jisté knížky, jež se stává předmětem zájmu neznámého muže (vypravěč mu dává přezdívku Pilot), který stojí za překupníkem a posléze se sám snaží i cestou násilí ji získat.
Tady sběratelův příběh přechází v typické dobrodružné vyprávění, hrdina se mění v štvance, jenž prchá před pronásledovateli a vypořádává se s jejich různými náhončími. V této "reálné" rovině příběhu autor dovedně střídá různá sociální prostředí, bodrý svět venkova přechází v temné chodby, kde číhají násilníci, a opět v tiché kavárničky s neochotnými číšníky nebo půvabnými servírkami.
Cesta za obzor
Kniha, jež je oním žádaným a zároveň tajemným předmětem, je branou do druhé roviny fiktivního světa prózy. Tou je svět utopického románu s romantickým názvem Volný pád na Tahulú. Její děj čtenáři prostředkuje vypravěč-sběratel, který v krátkých přestávkách, kdy se mu daří uniknout pronásledovatelům, si ji čte. Děj se odehrává na jakési vzdálené planetě Tahulú a jeho hrdinou je tanečník Tristan Ab, pokoušející se zachránit matku umírající na nevyléčitelnou chorobu; vyhledá různé léčitele, kteří se však posléze odhalí jako šarlatáni a matka nakonec zemře.
Hrdina se však za zvláštních okolností seznámí se ženou, která v televizním spotu nabízela možnost "cesty za obzor" - setkání s drahými zemřelými. Sblíží se s ní a ona mu nakonec umožní zážitek, v němž se na okamžik setká s mrtvou matkou a který ho naplní pocitem blaženosti posmrtného života. Smířen se vrací do světa tělesného, v němž nachází milovanou ženu. (…)
(…) Pížl v akční rovině dokázal s jistou obratností zvládnout napínavou fabulaci, v rovině utopické zase prokázal schopnost bájivé fantazie, na niž narouboval mystické motivy. Není to knížka na státní cenu, ale pravděpodobně se setká s příznivým ohlasem u čtenářů dobrodružných příběhů i utopických fikcí.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz