Divoká kočka, divoká myš / Recenze /
[Výběr], Salon (Literární příloha Práva), 19. 3. 2005, s. 2
Málokdy má editor díla takový vliv na výslednou podobu sbírky jako v tomto případě Ivan Wernisch -ten z člověka píšícího překotné verše různých kvalit jako by ze země sbíral knoflíky různých barev, vytvořil nekompromisním výběrem a úpravou haldy (přesněji igelitové tašky a několika dalších konvolutů) jeho básní z posledních let skoro taoistického básníka. Trochu ironika, trochu existencialistu, lehce jízlivého, mírně výsměšného, trochu pitoreskního a přesto laskavého glosátora událostí, jevů, obrazů či vlastních nápadů a myšlenek. Básně to jsou autentické jak autor sám. Každodenní, a přitom nevšední, sentimentální, a přitom syrové, zasněné, a přitom na detail zaostřené, chytré, a přitom neintelektuální. Teprve touto (pátou) sbírkou (se zasvěceným, vzácně empatickým doslovem Dory Kaprálové) se legendární brněnský literární solitér (1946) představuje jako básník čiré životní průzračnosti. (...)
