|
Větrní (Zcestné verše) /
Ukázka z knihy
Soumrak
(an Alfred Lichtenstein)
Ještě ne šero, a tak trochu přesto.
Holčička běží k mámě. Upadla.
Havrani hrdí proklínají město,
nad kterým zase hoří letadla.
Dávno ne podzim, a ještě ne zima.
Fasáda zámku skrytá v lešení.
Blouznivec blouzní. Víc ho nezajímá.
Páv bez ocasu chce být vznešený.
V rybníčku kachny. A vajgly. A listy.
Na cestách běžci. Šusťáky a pot.
Za branou čeká kočár na turisty,
Japonci fotí jako o život.
(Wien 24. 10. 2002)
Všechny ty hroby jsou tu jako nové.
O mrtvé dbají hezky. Opravdu.
V dešti a v botách mokrých od trav jdu
počasím, jež se zove dušičkové.
Komu dát k věnci žlutou gerberu?
Kam přidat k jehlám svíček ještě jednu?
Na krku kámen. Ten mě táhne ke dnu
a střelka, mrcha, zase k severu.
Těch lidí... probůh, co je sem dnes žene?
Těch hrobů... ale všechny obsazené...
Kam složit kosti? Hle, háj. Urnový.
Andělů jako na přehlídce koní.
Nebesa pláčou a ty slzy voní
a v božích mlýnech skřípou žernovy.
(Innsbruck, Westfriedhof 2. 11. 2002)
Nad město vyplula gondola měsíce
Soumrak dni nasadil benátskou masku
Lihovar dovařil Táhnou z něj kvasnice
V kanálech piští vodní krysy
V podloubí visí husa na provázku
Nebe má stříbrné špendlíky na vestě
David i Mojžíš čpí kočičí močí
Jsme sami, a proto zas jednou na cestě
Jsme na cestě, a proto sami
Jsme drahokamy vyloupané z očí
Dívky jsou nemluvné Snad že je neděle
Nad městem uhání na šedých koních
nehezcí, nevlídní, a přesto andělé
V ulicích bloudí hadi vůní
a dlouze duní florentinské zvony
(Firenze 10. 11. 2002)
Avignon — hrací strojek. Mlýnek na noty
s odrhovačkou o strženým mostě.
V parku páv pyšně ometá zem chvostem.
Někdo mi stojí v objektivu. Ano, ty.
A byl tu papež. Mávaly mu slečny.
Ty avignonské, s tváří nakřivo,
s očima šejdrem… vem je na pivo.
Uvidíš, tyhle, ty ti budou vděčný.
(Avignon 15. 11. 2002)
Z kaluže holub vajgly vyzobává.
Číhají čerti. Sami. Bez andělů.
Jdeš do klubu, kde lne se tělo k tělu.
Zakopneš v parku o zdechlinu páva.
Haluze holé. Věnce v hlavách hrobů.
Haluze, ráhna utopených lodí.
Z havraních hrdel zní zlé zvěsti Jobů,
že letos že ne, že se nenarodí.
Je advent Lidé milí
už jste se pomodlili?
(Innsbruck 6. 12. 2002)
Zhavraněl den
Zavyly vichry. V lese procit šaman.
O křemen křísl, hříva mraků vzplála.
Zhavraněl den a zachvěla se skála.
Nevěř si. Nevěř. Snad nebudeš zklamán.
Pleskot a mlaskot. Sníh se plazí z polí.
Vřískot a praskot. Strach se na prach drolí.
Zhavraněl den. Pláň rozčáraly stopy.
Běh vlčí smečky. Nepůjdem se opít?
Zhavraněl den a všechno je tak jedno.
Tak tancuj, bože. Co se krčíš v koutě?
A jestli spadneš, však oni tě zvednou,
nohama napřed na déšť vynesou tě.
Jákob Jakoboj
Ó ano Je třeba psát básně, co se líbí!
a nebudu tedy více zlý
Hej Hlásím pane hejtmane
že dno je prozkoumáno
že dno je zmapováno
cesty z něj není
a že jen velmi krátká chvíle
zbývá k rozednění
Ó ano Je třeba slyšet hezká slova!
Zanechme tedy zpěvů
o esesácích
a uzavřeme bránu hněvu
Ale i ty Má vráno dnů a nocí
buď na mě mermomocí hodná
A na to se napijeme!
Do dna!
Jdi se bodnout!
Jákobe Jakoboji
Hraješ na svět dvojí hru
Žiješ podobojí
a to prý není dobré
a to prý bolí!
Jákobe Jakoboji
Smírčí kříže křičí z polí
a vlak je tak blízko
Hej Hlásím pane hejtmane
že dno je zmapováno
že dno je černé
a že před úsvitem
i tma bývá velmi černá
Ó ano Je třeba psát básně co se líbí
i když ty druhé
chybí
Nad tůní netopýři honí hmyz.
Je vlahý večer. Vlaky duní z dálky.
A kromě uhlí muže vezou. Z války.
A hlásili, že máme novou miss.
Ó to se máme.
Je měsíc jak srp svaté Markyty.
Jsou temně šedé vzducholodě mraků.
Je život někdy návrat z koncentráku.
Je někdy život lunapark. I ty.
Tak buďme svorni, please.
On někdy život klame.
Je Měsíc nad čističkou jak perla v kýblu hoven
Stažení stejnou smyčkou Kdo komu a proč roven?
Žijeme od pomlk k pauzám
Ein jeder Engel ist grausam
Au
Sám
Nadávám na úroveň Sám hovnem v kýblu hoven
Je Měsíc nad čističkou sebe a bohoroven
Nad městem hekají barokní oblaka
jakoby pod tíhou prvního sněhu
Teprve červenec Rok se zas zhulákal
Den s nocí, naivka, závodí v běhu
Plešatý měsíček leští si lysinu
utěrkou jakoby z podzimní mlhy
Teprve červenec 33 ve stínu
V Kyjevě vypukly vánoční trhy
Zasněná housenka sní svůj sen o létu
jež podzim jakoby z kříže už snímá
Havrani v Rusi se chystají k odletu
Teprve červenec Taková zima
|