Větrní (Zcestné verše) /

Ukázka z knihy

Soumrak
(an Alfred Lichtenstein)

Ještě ne šero, a tak trochu přesto.
Holčička běží k mámě. Upadla.
Havrani hrdí proklínají město,
nad kterým zase hoří letadla.

Dávno ne podzim, a ještě ne zima.
Fasáda zámku skrytá v lešení.
Blouznivec blouzní. Víc ho nezajímá.
Páv bez ocasu chce být vznešený.

V rybníčku kachny. A vajgly. A listy.
Na cestách běžci. Šusťáky a pot.
Za branou čeká kočár na turisty,
Japonci fotí jako o život.

(Wien 24. 10. 2002)



Všechny ty hroby jsou tu jako nové.
O mrtvé dbají hezky. Opravdu.
V dešti a v botách mokrých od trav jdu
počasím, jež se zove dušičkové.

Komu dát k věnci žlutou gerberu?
Kam přidat k jehlám svíček ještě jednu?
Na krku kámen. Ten mě táhne ke dnu
a střelka, mrcha, zase k severu.

Těch lidí... probůh, co je sem dnes žene?
Těch hrobů... ale všechny obsazené...
Kam složit kosti? Hle, háj. Urnový.

Andělů jako na přehlídce koní.
Nebesa pláčou a ty slzy voní
a v božích mlýnech skřípou žernovy.

(Innsbruck, Westfriedhof 2. 11. 2002)



Nad město vyplula gondola měsíce
Soumrak dni nasadil benátskou masku
Lihovar dovařil Táhnou z něj kvasnice
V kanálech piští vodní krysy
V podloubí visí husa na provázku

Nebe má stříbrné špendlíky na vestě
David i Mojžíš čpí kočičí močí
Jsme sami, a proto zas jednou na cestě
Jsme na cestě, a proto sami
Jsme drahokamy vyloupané z očí

Dívky jsou nemluvné Snad že je neděle
Nad městem uhání na šedých koních
nehezcí, nevlídní, a přesto andělé
V ulicích bloudí hadi vůní
a dlouze duní florentinské zvony

(Firenze 10. 11. 2002)



Avignon — hrací strojek. Mlýnek na noty
s odrhovačkou o strženým mostě.
V parku páv pyšně ometá zem chvostem.
Někdo mi stojí v objektivu. Ano, ty.

A byl tu papež. Mávaly mu slečny.
Ty avignonské, s tváří nakřivo,
s očima šejdrem… vem je na pivo.
Uvidíš, tyhle, ty ti budou vděčný.

(Avignon 15. 11. 2002)



Z kaluže holub vajgly vyzobává.
Číhají čerti. Sami. Bez andělů.
Jdeš do klubu, kde lne se tělo k tělu.
Zakopneš v parku o zdechlinu páva.

Haluze holé. Věnce v hlavách hrobů.
Haluze, ráhna utopených lodí.
Z havraních hrdel zní zlé zvěsti Jobů,
že letos že ne, že se nenarodí.

Je advent Lidé milí
už jste se pomodlili?

(Innsbruck 6. 12. 2002)



Zhavraněl den

Zavyly vichry. V lese procit šaman.
O křemen křísl, hříva mraků vzplála.
Zhavraněl den a zachvěla se skála.
Nevěř si. Nevěř. Snad nebudeš zklamán.

Pleskot a mlaskot. Sníh se plazí z polí.
Vřískot a praskot. Strach se na prach drolí.
Zhavraněl den. Pláň rozčáraly stopy.
Běh vlčí smečky. Nepůjdem se opít?

Zhavraněl den a všechno je tak jedno.
Tak tancuj, bože. Co se krčíš v koutě?
A jestli spadneš, však oni tě zvednou,
nohama napřed na déšť vynesou tě.



Jákob Jakoboj

Ó ano Je třeba psát básně, co se líbí!
a nebudu tedy více zlý
          Hej Hlásím pane hejtmane
          že dno je prozkoumáno
          že dno je zmapováno
          cesty z něj není
          a že jen velmi krátká chvíle
                    zbývá k rozednění

Ó ano Je třeba slyšet hezká slova!
Zanechme tedy zpěvů
o esesácích
a uzavřeme bránu hněvu

Ale i ty Má vráno dnů a nocí
buď na mě mermomocí hodná
A na to se napijeme!
Do dna!

Jdi se bodnout!
Jákobe Jakoboji
Hraješ na svět dvojí hru
Žiješ podobojí
         a to prý není dobré
         a to prý bolí!
Jákobe Jakoboji
Smírčí kříže křičí z polí
a vlak je tak blízko

         Hej Hlásím pane hejtmane
         že dno je zmapováno
         že dno je černé
         a že před úsvitem
         i tma bývá velmi černá

Ó ano Je třeba psát básně co se líbí
         i když ty druhé
                   chybí



Nad tůní netopýři honí hmyz.
Je vlahý večer. Vlaky duní z dálky.
A kromě uhlí muže vezou. Z války.
A hlásili, že máme novou miss.

Ó to se máme.

Je měsíc jak srp svaté Markyty.
Jsou temně šedé vzducholodě mraků.
Je život někdy návrat z koncentráku.
Je někdy život lunapark. I ty.

Tak buďme svorni, please.
On někdy život klame.



Je Měsíc nad čističkou jak perla v kýblu hoven
Stažení stejnou smyčkou Kdo komu a proč roven?

Žijeme od pomlk k pauzám
Ein jeder Engel ist grausam

Au
Sám

Nadávám na úroveň Sám hovnem v kýblu hoven
Je Měsíc nad čističkou sebe a bohoroven



Nad městem hekají barokní oblaka
jakoby pod tíhou prvního sněhu
Teprve červenec Rok se zas zhulákal
Den s nocí, naivka, závodí v běhu

Plešatý měsíček leští si lysinu
utěrkou jakoby z podzimní mlhy
Teprve červenec 33 ve stínu
V Kyjevě vypukly vánoční trhy

Zasněná housenka sní svůj sen o létu
jež podzim jakoby z kříže už snímá
Havrani v Rusi se chystají k odletu
Teprve červenec Taková zima

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage