Milancolia / Recenze /

Radim Kopáč, www.czlit.cz, 3. 5. 2005

Život je tím, nač nemám sílu

Letos čtyřicetiletý brněnský básník Milan Ohnisko se už svojí prvotinou Obejmi démona!, vydanou v roce 2001, přihlásil k bohaté a dodnes stále rozvíjené tradici české naivní, respektive naivistické poezie, která je nejvíc doma v kuriozně zrýmované všednosti. Jeho uměleckou cestu ale nedláždí jen příkladné verše “Spadl kámen do voda / napsal Václav Svoboda”, případně satirické rýmy z dílny T. F. Fielda, ale také četné aluze na zdejší literární underground, který naivně-absurdní komiku, ten “zvláštní smysl pro blbost”, jak nyní píše Ohnisko, povýšil v 70. a 80. letech minulého století na skoro jediný možný přístup k realitě.
Také ve třetí sbírce Milancolia, vydané brněnským Petrovem, Milan Ohnisko vytahuje z rukávu vějíř aforizujících povzdechů, drobných verbálních kulišáren, překlepů a přeslechů, které fungují na principu Duchampových ready-mades, ale i jazykových her a hříček o sobě. Jejich tématem je autor sám, respektive jeho prožitky, mnohdy obnažené až na kůži, prostoupené otevřenou erotikou. Oproti předchozím sbírkám ale ubylo situačních gagů a přibyl důraz na jazyk a jeho komický potenciál. Básník doširoka otvírá “ústa pro jazyk český” a z nich se na čtenáře sypou “finta v žitě básně v prose”, anebo “vnady Vandy”. Mnohdy tu “slovo je jen zvuk”, respektive jenom znak, který odkazuje sám k sobě, ale když si Ohnisko sejme z tváře masku radosti z lexikálních možností, objeví se pod ní tvář, ve které stojí vepsáno, že “život je tím nač nemám sílu”.
Proud rozmarných průpovídek a skopičin se slovy, významových asociací i echolálií najednou umlkne, a je to sám autor, který teď zírá do černého chřtánu nicoty a smrti. Komiku v knížce Milancolia – a ostatně i v subtilních negativních kresbách Vladimíra Kokolii – jako by vystavěl strach ze světa, někdy až zběsilá, urputná potřeba symbolického opevnění, spásného příbytku, záchranného lana, pomyslného kouzla, které zažene konec. Je to právě básníkův život, co novou sbírku Milana Ohniska drží nejvíc při životě.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz