Nakladatelství Petrov

nej, Lidové noviny, 12. 5. 2005, příloha Premiéry/Knihy, s. III

Už potřetí v krátké době se básník Milan Ohnisko (1965) vydává všanc čtenářům. A stejně jako jeho předchozí básnické sbírky Obejmi démona! (2001) a Vepřo knedlo zlo (2003) připravilo i tu nejnovější brněnské nakladatelství Petrov, kde autor pracuje jako redaktor.
Ohnisko je doslova ohniskem paradoxů. "Vystřihne" jak metafyzicky hutnou báseň, tak i deníkově rozplizlou črtu. Básník taktéž záměrně balancuje mezi vycizelovaným výrazem na jedné straně a naivně kostrbatým veršem na straně druhé. V neposlední řadě se jako pasovaný "antimystik" přečasto obrací k Bohu.
V jeho nových básních cítíme vliv díla Ivana Martina Jirouse, Andreje Stankoviče, J. H. Krchovského a ještě mnoha dalších autorů, ale nikoli jejich naléhavost. Což zřejmě má i mimoliterární důvody. Za Ohniskem totiž nestojí tak výrazný "marketingový potenciál" jejich undergroundových osudů či legend.
A co tedy Milancolia přináší v čistě literární rovině? Opět tragikomické kladení základních otázek člověka, na něž autor nezná odpovědi - a tak alespoň mučí a ohýbá jazyk, rouhá se, vzteká a šklebí.
Ústředním tématem je mu tělesnost, doslova masitost, k níž se váže jak sexus, tak lidská smrtelnost. S tímto naladěním souzní i doprovodné kresby Vladimíra Kokolii, které však až na výjimky nepřekračují výtvarníkův standardní repertoár.
Co se týče formální stránky, napotřetí je už básník Ohnisko jistý v kramflecích, zvládl řemeslo a jako varietní slovní eskamotér předvádí obecenstvu nejroztodivnější parádičky a prostocviky ("kra viny", "led viny", "žer túji"). Tu a tam si nad přehršlí těchto přesmyček však nakonec připadáme tak trochu jako v koutku křížovkářů.
Občas také náš bard utrousí chlapácký bonmot o životě ("Žizň? Toť věru není prdel, Láska je v životě/ jak hovno na botě"). Tuto drsnou polohu ale Ohniskovi přece jen příliš nevěříme.
Mnohem produktivnější Milan Ohnisko je jeho stylizace do barokně bezmocného červa ("Puch nicotnosti mé/ ve větráku dne..."), který - než ho zašlápne do prachu boží bota - stihne udělat šest vtipů, tři naivní kukuče a čtrnáct přesmyček s tajenkou. To je pak ten pravý Ohnisko, šašek boží.