O nakladatelství / Webové stránky – archiv rubrik / Autoři nakladatelství Petrov v zahraničí /
Radka Denemarková na Evropském festivalu autorů románových prvotin v Německu
Evropské románové prvotiny a jejich autoři v Kielu (z výletu)
Ve dnech 2.-5. června 2005 se v zámku Salzau nedaleko německého Kielu konal 3. ročník Evropského festivalu autorů románových prvotin (Das Europäische Festival des Debütromans 2005). Na pozvání Literárního centra Šlesvicka-Holštýnska (Literaturhaus Schleswig-Holstein) a Centre Culturel Francais přijeli autoři deseti zemí spolu s redaktory svých knih a zástupci nakladatelství. Českou literaturu za podpory ministerstva kultury reprezentovali spisovatelka Radka Denemarková s románem A já pořád kdo to tluče... a Miloš Voráč, šéfredaktor brněnského nakladatelství Petrov, které knihu vydalo. Radka Denemarková napsala o tomto setkání pro čtenáře Salonu zprávu - podobně jako Marian Palla před týdnem o básnickém festivalu v Litvě.
Protínáme Německo, svištíme vstříc mrholivému severu a žlutým pláštěnkám, anglicky sestřiženým trávníkům, geometricky rozvrženým zahrádkám, načinčaným domkům z červených cihel. Takto rozparcelovné bývají i představy o "dobré" literatuře a jejích formách. Vnější nablýskaná fasáda rozhoduje.
Evropský festival autorů románových prvotin v Kielu se konal potřetí, v závětří zámku Salzau s meditativní zahradou a parkem. Vedle propagace knihy a zkonkrétnění jejích překladů nás zajímalo, proč a jak ostatní píší. Kdo a co dnes rozhoduje o úspěšnosti prvotiny. Na tuto otázku se odpověď zjevila vskutku nečekaně: host festivalu, německá autorka Jenny Erpenbecková, jejíž prvotina Geschichte vom alten Kind (Povídka o starém dítěti, 1999) byla přeložena do jedenácti jazyků, otevřeně přiznala, že o úspěchu knihy v zahraničí rozhodl fakt, že se autorčina fotografie objevila na titulní straně časopisu Spiegel v době, kdy se s udělením Nobelovy ceny Güntheru Grassovi vyrojil zájem o mladé německé autory. Spiegel se v zahraničí čte. A teprve na základě fotografie neznámé, atraktivní ženy se začal svět zajímat o autorčina písmenka, věty, mimořádné myšlenky. Historka vskutku příznačná.
Fascinující byl na celé akci zájem čtenářů, hlavně mladých, veřejné čtení v botanické zahradě bylo vyprodáno. Byli zvědaví na slova, která zazněla v jazyce autora a posléze v angličtině a němčině. V noční magické zeleni plápolaly svíčky a lemovaly travnaté cesty, které vedly k třepotajícím se listům papírů s úryvky románů deseti zúčastněných autorů. Byli tu spisovatelé, kteří slova a myšlenky poctivě hnětou jako hlínu. Jiní, kteří surovou hlínu naházejí na papír, popřípadě sáhnou k sousednímu stolu a unípnou cizí hrudku. I ti, kteří pozorují sami sebe, jak se hlínou demonstrativně pomažou a sebezálibně prohlížejí.
Sami sebe prohlíželi Dán, Němka a Francouz. Text Kristiana Jensena Livret (Bonviván) drží pohromadě chuťové buňky. Než začal skládat příhody muže, který v restauracích ochutnává a hodnotí pokrmy, sestavil si Jensen promyšlené grafy a schémata, která naplňoval sousty a prošpikoval černým humorem. Ricarda Jungová (Kein fremdes Land - Žádná cizina) stopovala novináře, který v USA zkoumá pozadí sebevražd. Francouz Stephen Carrilre (Une vielle querelle - Stará hádka) zalidnil model cirkusu roztodivným společenstvím lidí, implantoval magický realismus na francouzské zvyklosti.
Daleko hlubší účin a vyznění souvisely s texty, které byly psány s vnitřní nutkavostí, poctivě spoluprožity a nahlížely soustředěně pod poloprůsvitný obal našich životů. Jako by naplňovaly premisu, že může nastat okamžik samoty, z něhož je jediná cesta: smrt nebo kniha. Norka Mona Hovringová jemným vyprávěním na pomezí snu a halucinací sledovala dospívající dívku, které zemřela matka (Noe som hjelper - Něco, co pomáhá).
Jakousi akustickou maskou a barvitým jazykem překryla drsný vztah sourozenců Rakušanka Linda Stiftová ve svém románu nazvaném po jednom čínském městě Kingpeng. Maďarka Noémi Kissová vybrala místa zemí bývalé monarchie, v nichž na své road movie zauzlila životy hrdinů (Átjáró a kerülöutakhoz - Krajinná cvičení). Švýcar Ivan Farron ovlivněný Marcelem Proustem a Thomasem Bernhardem zhustil čas: cestování v čase se odehraje během půlhodiny v hlavě muže, který sedí nehnutě na lavičce (Un aprés-midi avec Wackernagel - Odpoledne s Wackernagelem).
Současná společensko-politická témata a mocenské boje, v jejichž důsledku se hrdinové hroutí a které semelou každého, rozjitřily katalánského autora Davida Castilla: zkombinoval slupku strachu, drog a revoluce, která překryla autobiograficky podbarvené trauma ze ztráty manželky (El cielo del infierno - Nebeské peklo). Polák Slawomir Shuty svou tezi "o naplněné lásce, kterou nelze naplnit", zasadil do umělého světa rituálů úředníků jedné banky, a vysloužil si tak přívlastek autora antikonzumního manifestu a postkomunistického vystřízlivění (Zwal - Kocovina).
Jaká otázka se nám ještě nabízela: Visí některé z témat v evropském vzduchu? Zdá se, že ne. Ani společné nebezpečí, ani společná útěšlivost, ani generační výpověď, ani evropanství. Jedině individuální roztříštěnost, záběr na mikrokosmos postavy. Autoři ani jejich postavy žádné vzletné myšlence nevěří a pokud ano, zavede je do žumpy.
Ve vzduchu visela spíše festivalová představa jakési evropské literatury psané v národních jazycích, stejně se však nad bybylónem účastnických jazyků vznášely angličtina a němčina. Pokud by se sjednocující vize odvozovala od přítomných textů, byla by souhrnem univerzálních témat ukotvených v konkrétních příbězích národních literatur. Snahy o jakési prosívání témat v nadnárodní destilát bez chuti a zápachu však vyzněly nesmyslně. Existuje jen jedna literatura. Psaná různými lidmi.
Festival byl prezentací nejen autorů, ale také příslušných nakladatelství, hodně se mluvilo i o problematice překladů umělecké prózy. České republice chybí nezávislé centrum, které by - stejně jako v případě Norska, Polska, Švýcarska - podporovalo překlady českých autorů a přispívalo příslušným nakladatelstvím na jejich vydávání v zahraničí. Na tuto absenci a "chudobu" spisovatelů s recesí upozorňuje už před pěti lety vydaný fotografický kalendář spisovatelů nakladatelství Petrov zachycených v rouše Adamově; vzhledem k zájmu, jaký vyvolal, a do jakých krajin poputuje, se vztah k české literatuře jinde snad posílí.
V Kielu bylo chladno, na liduprázdné pláži pod botami křupaly kamínky a mušličky, vítr rval kapuce z hlavy. Vřelo a útěšlivo bylo v blízkosti organizátorů, nadšených fandů literatury, Wolfganga Sandfuchse (ředitel Literaturhaus Schleswig-Holstein), jeho pomocnice Vereny Weisbeckerové a šéfa Centre Culturel Francais de Kiel Jéroma Carliera. Každá "nová vlna" je v Kielu očekávána s napětím, jaké další výrazné talenty vyplaví. Ústava neústava.
RADKA DENEMARKOVÁ
(Otištěno v Salonu, literární příloze Práva, dne 16. června)
