Píseň o nosu / Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948) /

Ukázka z knihy

Maxmilian Štván
1755 Němčice u Strakonic – 1819 Český Krumlov. Překladatel modliteb a divadelních kusů (Ifflandova Věčnost a láska a další). „Plodný dramatický spisovatel, napsal historické drama Jiří z Poděbrad, složil také kus Drahomíra aneb Krvavé boleslavské hody a ještě jiné hry, které, nebyvše vytištěny, zanikly“ (J. Jakubec). – Přímými předchůdci české opery „bývaly oblíbené hry s hudebními vložkami a tanci, například Baumgartenovy Haťmatilky nebo Štvánovy České Aničky“ (N. Melniková-Papoušková).


Víno

          Přispěj mně Bachus k pomoci,
Když budu zpívat o moci
          Tobě keře posvátného,
          Ohlašovat ctnosti jeho.
Noach, otec Patriarchů,
Hned jak jest opustil archu,
          Po tvém prvním štěpování,
          Všemožném opatrování,
Tvé lahodnosti okusil,
A co můžeš, v skutku zkusil.
          Ty srdce obveseluješ,
          A zemdlené posilňuješ.
Tebe kdo mírně požívá,
Zdraví a síly nabývá,
          Chudým lidem všeho hojnost
          Dáváš, též sprosťákům moudrost.
Tě pijíce nic nedbají,
Vší vrchností pohrdají,
          Myslíc, že již snad tisíce
          Mají, též rozumu více.
Však když vyspějí se z toho,
Pravějí, že pili mnoho,
          Že ty, velmi dobré víno,
          Bylo si tím včera vinno.
Tvé když dojdu lahodnosti,
Spějí hned všecky starosti,
          Bývám bůjný jak Alkmeon,
          Rozkošný co Anákreon.

(Básně v řeči vázané. Vydané od Václava Tháma. Prvního svazku sebrání druhé, 1785)




— — — —

Jeden z rodu Palečka
Kniha veršů o pivě čili Piviáda (Všem příznivcům piva věnována…, 1875). Je možné, že ji napsal František Hajniš (1815–1885, viz Zapadlo slunce za dnem, který nebyl), jeho autorství však není doloženo.


Těžko z hospody

„Pojď, tatínku! pojď domů,
          Maminka mne posílá,
Máme malou pohromu,
          Tetka se otrávila.“

„Mlč, ty žabko! V hrdlo lžeš,
          máma chce mne doma mít,
Čerstvě zase domů běž,
          Pomoz tetku oživit.“

„Ach, tatínku, jen mi věř!
          Když mne matka posílá.“
Tatík křikne: „O ta zběř!
          Tetka bude opilá.“

Dítě běží domů zas,
          Mámě všecko vyřídí;
Máma vzdechne: „Vem ho ďas!
          Žádný ho neošidí.“

(Kniha veršů o pivě…, 1875)




— — — —

Tetka Bartoška
Narodila se 1836, pokud se nejedná o mystifikaci. — „Naše Bartoška jest 65letá stařenka. Živí se posluhou u rolníků na statcích i na polích… Neví, proč píše, a ani ji nenapadne, že by to, co ji tak těší, mohlo těšiti také někoho mimo ni… O její síle myslitelské nemá nikdo ani potuchy; lidé ,rozumní‘ jí spílají bláznů a čarodějnic!“ (V. Šarpen).


* * *

Spyvál slavík písně v ráji
píseň mocnou všemu kraji
pěje písně mylostnoucy
lásky první jeho v žhoucy
pěje písně blaha přání
dokud ještě nepohledl
marnivy svět nani
krásné ženě v prvním psáni
pěje písně
Mylo hlasně
zazračna je Božy syla
neb se sluncy objevyla
snívó byla, slyčná
první žena
zazračna je krásy moc
ať jí hlása temna noc
zdaž slyšela tuto píseň
zdaž tá slova lychotiva
cytilaly puky jemné
v srdcy; co v komurce temne
cytu, lásky tlukot v sobě
Krev se prouďí po utrobě
probouzy se vystupuje
ťěka klesne zas se duje
ružné lyčko vzhuru vstává
v rozhovor se s kvytím dává
nuže tedy ruže nám to povy
o stvoření srdce ženy
kterak vzešlo co tvor novy
v žyvot lásce zasvěceny
k mylování zasípany
kolem ženy kolem lože
Andělu sbor sypal ruže
ruže sypal radu brál
jak by ženě nejněžnější
cytu schránku nejmylejší
jake by ji srdce asi dál
plne slasti plne lkáni
sídlo všeho požehnání
Vděčně vzdane
věčně tklyve
věčně klamne
Slonove vzdorne
věčně svorne
skalo pevne
proměnlive
samy smych, vslzách stále
lehkověrne vážne v male
štěstí plne sydlo
neštěstí by řydlo
přystav ucty kmylovaní
horoucnosti v pohrdáni,
touhy žhoucy mrazyvích ledu
Andělu byt sydlo hadu
v obelstěni zakoupeno
a oběti zasvěceno
k zemy jen lnouci
k Neby vždy pnouci
rozdvojene svorne
vždy jen cizy předci zblyžne
odvážene mnoho směle
považlyve měke cele
velko dustojne v cnosti
slabo nestihle v zlosti
mocne v odpuštěni
slabe v pokušeni

(Dvacátý věk 1901)




— — — —

V. J. Bals
Pravděpodobně Josef Slabý (podepisoval se také Vlastimil Rolnický, narozen 1865 v Novém Dvoře v Čechách, ředitel zemědělské školy, odborný publicista [O některých zásadách hospodářské správovědy a taxace, Čím více dobytka, tím více hnoje, Účel chovu užitkových zvířat a tak zvané „výrobní útraty hnoje“, O pěstování ječmene pivovarského a několik slov k objasnění sporu o jakosti českého ječmene a další]).


Domácnost páně Kandrdáskova

Starý Venda,
mladý Venda,
stará Lenda,
mladá Lenda,
Tynda, Finda, Jenda;
chasník Čenda,
kočka Minda
a pes Linda.

(Švanda dudák 1902)




— — — —

Fran Směja
Vlastně František Směja
1904 Suché Lazce (Opava) – 1986 Opava. Absolvent učitelského ústavu v Opavě, učil v Raduni, Hrabyni, Větřkovicích u Vítkova, 1927–1935 opět v Hrabyni (zde založil nakladatelství ISKRA), v Neplachovicích, Slezské Ostravě, Raškovicích, Bašce u Frýdku, 1941–1942 vězněn, činný v ilegální Slezské národní radě, zakladatel Sdružení umělců slezských, 1954–1957 vedoucí odboru kultury rady Krajského národního výboru v Ostravě, pak spisovatel z povolání; 1968 obnovil Sdružení umělců slezských. Sbírky básní: Od nas (Slezske vrše, 1929), Obrazky (Slezske vrše, 1930), Pletky (rozšířené Od nas, 1936), Figle (1958), Ze srdce vytrženo (1969) a další. Prózy: Kalný proud (1936), Napsáno v horách (1942), Z pravdy a snů (1946), Obličejem ke zdi (1971) a jiné. — Zabýval se také literární historií (Petr Bezruč, Setkání s Petrem Bezručem a další).


Na vyměnku

Stryk Vinceček na vyměnku
každy děň se kupju sklenku
v hospodě u Floryjana,
tam pry něni nabryndana.
Ale inač myslu lude…
Tych takovum něodbudě,
bo už chytli stryka Vintu,
jak popija svoju „pintu“,
ni v šenkvaše u Floryša,
ale v izbě vedle šenku…
Je v ni Lojzka na vyměnku!

(Pletky)



Nad hrobem
(Ona onemu)

Vidiš, vidiš, muj chlopečku,
          dybys něbyl lopal,
          něbyl by ti stryk kopidul
          hrub tak skoro kopal.

Dycky sem ti povědala:
          Něpij gořalisko.
          Ale cuž dy do hospody
          bylo z domu blizko.

Za to ti včil sudce boži
          kyně z pozdaleka.
          Měj se dobře — šťastnu cestu!
          Na mě inši čeka…

(Obrazky)

 

 

Vytištěno z http://www.ipetrov.cz