Ukázka z knihy
*znechuceně kouká na rohlíky
V Doveru jsme jedli ryby
odmítá si půjčit bundu
V Doveru jsme se smáli větru
nadjezd ho nezajímá
V Doveru jsme sledovali trajekty
dobře, povídám,
jenže v Doveru jsi byl racek
*
Námořník popíjí kakao
a učí biomorfy aportovat
v trojité harpuně loděnice
Vybrnkává na své skleněné ruce
melodii posledního záblesku
kopce v racčím oku
hnijícím mezi žebry mrtvé ovce.
Už je to dávno, co viděl
padat její výkřik.
*
Ze strunných svatých lesů stoupá dým
Jak menhir dračí hlava v černé výši ční
Eddická píseň oblohy... A vyplout s tím
Že upřímní jsou jako irští mniši — sní
O svatém Brandanu.
Zas jednou poslechl sis o bájných ostrovech, když
(Od Dánů... A mocné francké hrady...)
Cítíš, že k šílenství je blíž.
Prázdnýma očima hledí jako kámen...
Ruka už brzy vyřkne amen.
Pak pouze vzpomínky. Na hrobě keltský kříž.
Vzpomínky... V očích ji, do dálek hleděl, řídě
Svůj drakkar; jak na něm z přídě
Jako skald v mořských vlnách četl hady.
*
Tvé jméno se s večerem
Rozsvěcí za pobřežními skalami
Ale já ztroskotal už dávno
*
Podvečerem jde major,
prolistovat staré zranění.
Psychologie garáží.
*
V tramvaji sbíráš šedé zuby hub.
Kudlanky protilodních raket
zkoumají torpédo
uvízlé v ústech značkovače jízdenek.
Pařátky zkapalňují jeho dráhu.
Karnivorní sny, a jejich oranžoví krabi,
nalezlí tam z vnitřku bílého rtu.
*
Kdepak, tady jsem o tři roky starší.
Vezměte si ještě koblihu
*
Ořechem tmy
jde s louskáčkem v ruce
*
k černému poli
za nímž je domek
v němž tančí blázni
