O nakladatelství / Webové stránky – archiv rubrik / Internet New Line/Webová rubrika Nezavedení /

Ing. Josef Šplíchal

Ing. Josef Šplíchal se narodil 22. 3. 1955 v Litomyšli ve znamení Berana, od roku 1974 žije v Brně, vystudoval knihovnictví a fyziku atmosféry, přes 25 let předpovídal počasí, je v invalidním důchodu.
Vydal básnické sbírky:
Šílený motýl (Severočeské nakladatelství, 1977)
Říkání pro sestřičku (Kruh-Rozhovory, 1977)
Hon na lásku (Liliov, 2000)
Noc s prázdnými důlky po hvězdách (Alfa-Omega Praha, 2004)
Ples jezevčíků (Alfa-Omega Praha, 2005)
Jak čokoláda slavila narozeniny — pohádky (Alfa-Omega Praha, 2005)
Na rok 2006 připravuje nakladatelství Alfa-Omega sbírku básní Listí po krk ve vodě a sbírku pohádek Jak si kašna kupovala plavky. V současné době publikoval i časopisecky: Esprit, Sluníčko, Host, KAM, Zornička, Farník. Spolupracuje s brněnskou malířkou a ilustrátorkou Mgr. Kateřinou Kerndlovou, která ilustruje veškerou jeho poezii a pohádky.


Autorovo P.S.
Děkuji nakladatelství Petrov za prostor, který mi věnuje na těchto stránkách.
Najde se nějaký manažer, který projeví zájem o vydávání básniček či pohádek — po mém „dobrovolně nedobrovolném“, více než dvacetiletém, odmlčení a čekání? Doma v mém šuplíku ho přivítá cca 25 sbírek básní a pohádek.
Kontakt: tanecnik7@volny.cz, mobil 604 567 610


Ukázky ze sbírky Básně bez holoubků:


TÚDLENice...

Jsme přítomnost skokanů, co si dálnice zkouší ze své míchy,
a pak nezadržitelně přes ně, a pak se svými hříchy...
Tvary staly se věcmi a věci tvary, ptáci větvičkami a větve ptáky.
A smrt si jenom roluje své TÚDLE NÚDLE v barvě KHAKI...

Jsme podobni té chvíli s pistolí u spánku: BUCHY — BUCH!
KRVEKRÁT se kolem nás přehnal vzduch.
Obklíčeni přítomností, bojíme se budoucího. Konzumujeme PEPSI.
Slyšíte? Pstruzi a koroptve se domluvili na společné skepsi...



ZROZENice...

Od čeho je vesmír součástka? Je CHVĚNÍČEK z osik?
Onen Svět si nosí sem a tam svůj nosík...
Vážně, už mě to brzy ZAHLÍŇUJE: LOK, LOKY!
Už brzy v jehličnatém brouzdališti zanechám své kroky.

A Ty biješ kolem svého těla dvěmi kusy hárajících náušnic.
Zpěv sovy vyhrkl z chumelenice kůže mé, a pak už nic a nic...
Jen svit se lepil na VĚTVOVIČKY a pak BLIKY, BLIK!
Najednou telátko vzklíčilo... Jsem příliš sám na jeho křik!



OSUDENice...

Jediná minuta uvnitř atomu přesahuje dobu sluneční soustavy.
Své boubelaté rty nedbale špulí slimáci...
Na větvích se v péřových TEPOBUSECH krčí ptačí postavy.
A lodě vlčích máků, vijících na měsíc, se tady KYMI-KYM a KYMÁCÍ...

A já jsem LIDOMODEL pro STŘELCE — PELCE,
protože z mých CHVÍLOŘÁPEK začínají kuřátka své kotrmelce...
A když na břehu potoka ČASOBAŘÍM mezi housličkami ovádů,
prožívám nejvyšší poschodí v kostech Tvého dopadu.



TERČENice...

Kus masa z nočního polštáře nesu Ti jako kvítí.
Hle: prach, který mohl Bohem býti!
Ale stále bere do zaječích, stále vzdaluje se.
Jsme korzety němot v pustém lese...

Kohoutí hlavičkou napřed svítání se klube: MÁVY, MÁV!
Roztahujeme hvězdy až do hlubin svých hlav.
Pro supermarkety v genech jsme tady najmutí.
A Ty po mně házíš šipkou z tažných labutí...



NEBENice...

Mnoho pohlazení jsem našel, mnoho vyplýtval
Mokrá larva deštníku před sebou si válí val...
Bulvami kotníku tiskneme se k sobě. Tak jak se sluší.
Venku motýl ve svých drápech svírá čísi duši!

Pampeliška si pak v trávě zase hopsala...
A já s rusalkami kouloval se rosou. HOLALA!
A já ve slimáčkově BEZHLESÍ
otevřel Ti poslední ampulku s krvavými nebesy.



PŘIPOUTÁNice...

Když se podle plánku noční lampy Tvé srdce postí
a jako nábytek se ve Tvém pokoji naskládají události,
mumlání svatých rve Ti UŠOBÍNKY. Ach: OUHA!
Temnou hmotu hrudníků chystá si má touha...

Lístky z dešťových kapek na půdě sušíme:HAJÍ–HAJÍ...
Jejich C vitamin společně s klavírem si luhujeme v čaji.
A z NÁRUČNA Tvého lovíme králíčky tepu jak na honu.
A pak je po všem. Ležíme vyzutí ve společném záhonu.



UTOPENice...

Vodičko ZVESLOVANÁ, kam ve Tvé hloubce zmizím,
kam tady v tom povyku hmyzím...
Kapřík PÍPOVEČEK dává mi zde PAC a PACY...
A můj ČERVOBLEK se v oceánu hlíny ztrácí.

A tesknota s ukousanými nehýtky kolem vzdutá
předstírá výpadek úsvitu a stále si jen TU a TUTÁ...
Vodičko ZVESLOVANÁ, harpunou kravaty se protínám.
Ještěže kříženec plachty a racka se vyřítil proti nám.



HROBENice...

Snad přinesu Ti i cosi navíc —
sedlinu tmy z kostelních lavic!
Zemřelí tam hlínou pijí. Neprobuď je, neprobuď.
Snad přinesu Ti svoji plíci, tu ZÁŽEBERNÍ BĚLOBUŤ...

Abys v tom hrobě dýchala se mnou jak za výkladem,
když valoun Velikého Třesku ve Tvém prstenu leží ladem.
Abys v tom LIDSTVONÁRIU slizovitém
hledala slaně vytřeštěné oči s mým třpytem!



PROPOJENice...

Podívejte: zasáhl mě eskymácký nach,
jako rypáček pavoučí ryjící divě v hodinách,
jako ten Bůh bez holoubků,
co nezná svoji hloubku...,

co sedativy hlavu láme si.
Ach, samečci temnot mi povytáhli závěsy!
A za nimi se škvaří bílé sádlo bříz.
Podívejte. Všichni srdcem LÍZY, LÍZ!



VZDUCHOLOĎNice

Za dlouhých večerů drali jsme peří z tulipánů...
Potřísněný svíčkami cítím se PROSMRTNĚ až k ránu!
Vždyť kosti se mnou se rozešly. Našly si jiného člověka.
Asi se ZPŮLNOČÍM půlnocí. Kdo se mě poleká?

A co svět venku? Ze svého laloku krákající stín?
A co v hotelovém pokoji s poloprázdnou lahví kopretin?
Hřebelcuji pavouky. Křičím v křičení. Tak už to prostě chodí...
V kabelkách mořských panen nalézám i troleje vzducholodí.



OSVÍCENice...

Právě teď sýkorka kolem čenichá: ČICHY, ČICHY.
A já právě teď se vybaluji ze své pýchy...
Právě teď piji se svojí duší první deci.
Právě teď vidím pravé tvary všech věcí!

Ale hltání velkých ryb mě všude dohání. HLTY, HLT!
Ve sladkém přítmí TAXIŽIL se houfuje má smrt...
Lustry mých vidin se tam houpají BIM, BAM, BIM!
Ach, stihnu se ještě zeptat růží, zdali je pozorovat smím?



/Uveřejněno 11. srpna 2005/

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage