Oblast stínu /
Ukázka z knihy
Konec akademického roku mne nezastihl v nejlepší formě… Jako liberecký Slovan! Půl miliónu nás to stálo, abychom nesestoupili do třetí ligy. Co by pomohlo mně? Fyzická kondice jde dolů, herní pohoda se vytratila. Člověk je hráč: spoléhá na standardní výkon, štěstí v koncovce... A najednou: prásk! Nestačí s dechem. Ani neví, jak se to stalo, a sedí na lavičce! Další, ozve se zpoza polstrovaných dveří, pak sedí na bílé židli a marně vysvětluje, že mu nic není... V neděli může hrát! Ne, vy nemůžete hrát, vy nebudete hrát, opáčí hlava skloněná nad bílým stolem, s gaťaty spuštěnými zahanbeně odcházíte... Co se stalo? Vždyť to byla jen taková hra, sázka s kamarádem... Tohle že jsem já? Ta troska, kouřící v dáli?
Ida bezodkladně zahájila záchranářské práce. Vycítila svou příležitost a už ji nepustí! Vydestilovala jakousi tekutinu, ohavně to páchne česnekem... Obsahuje však líh, tak proč bych to nezkusil? Klid v rodině je mně milejší než zdraví. Deptá mne osvětovými daty, Československo na prvním místě v počtu infarktů... Aspoň v něčem máme světový primát! Choroby z blahobytu, obezita z podvýživy. Jak by něco takového bylo možné? Celý svět nám závidí naše zemědělská družstva, a ty řekneš: ekologická krize! Bohdanka s plamenným mečem se vznáší nad krajinou. Kupujte zaručeně čistou krupici a osvítí vás Duch svatý! Podrobte se česnekové kúře a omládnete o padesát let! Bylo mi dobře v mém ztraceném ráji... Protože tohle je peklo.
Lidunka Havelková se nám vdala. Jestliže se ke mně poslední dobou chovala zdrženlivě, teď mne vysloveně přezírá... Jako by chtěla říct: Nebyla jsem ti dost dobrá? Nebyls ochoten přinést oběť a stát se zároveň s mým klínem opatrovníkem dvou ubohých dětí? Užívej si s manželkou, ubožáku! Vzpomínáš? Kypré maso pod halenkou... Pro koho jsem nosila bestiální roláky? Co myslíš?
Jmenuje se Francová. S jakou pýchou, s jakým zadostiučiněním vyměňovala jmenovku na dveřích sekretariátu! Ne že bych panu Francovi záviděl... Dva závazky, ohavná představa!
Ani kdyby měla čtyřky! Tragické: kvůli něčemu takovému se ženit? Ve dvaceti, to chápu. Ida mne také dostala na třpytku své vláčné chůze. Kam se však poděl její úsměv? Ten úsměv, který mne smiřoval s rezervami v jiných oblastech, tvář se jí stáhla do bolestné grimasy...
Ženy jsou tvorové povýtce rozumoví. Uhnat, vdát se! Zkontrolovat výplatní pásku. Ve skutečnosti je něžným pohlavím muž: že na to ještě žádný ekolog nepřišel? Chci říci psycholog. Jaká já bych byl (například) madame Bovary! Zatímco Ida by mohla být takový Cromwell, takový Roháč z Dubé... Čistý, z hlubiny vyvěrající cit, který chce jediné, totiž lásku, je ženám bytostně cizí.
Chtít jediné ovšem neznamená být schopen všeho... Nechtěl bych podruhé sbírat knoflíky od poklopce někde po kanceláři! Také bych nedokázal (jako svého času Viktor) nechat holku večer s holým zadkem v lese. Měla lépe znát svůj menstruační kalendář, ale to Viktora neomlouvá! Vyhodil ji z auta, za ní letěly staženým okénkem její svršky. Stála na lesní cestě a třásla se chladem. Viktor měl jedinou starost: kde v tuto pozdní hodinu sehnat citróny.. .
Kdoví, není-li právě Viktor tím krvavým nestvůrníkem na trase Děčín-Nový Bor! A takoví by nám chtěli držet kázání? Takoví nás chtějí vést do boje proti hierarchii? Nebuď blázen, rozčiluje se Viktor, teď jde všechno do rozhodující fáze! Co všechno? No prostě všechno! Neslyšel jsi snad Kocába na Děčínské kotvě? Hledím nechápavě. Nějaký rocker řekne na hudebním festivalu pitomost a Viktorek to má za signál k nástupu? My do vás také, paní! A že prý za Pražským výběrem půjdou statisíce mladých, teď to teprve dostane ten správný tah!
Viktor odložil výchovu svých dětí na neurčito a začal se společensky angažovat. Prý se něco musí stát! Neví sice, co by to mělo být ani kdo to udělá, zda v tom bude mít rozhodující slovo Charta nebo chátra, ale jedno je jisté: bude to brzy! Kdybych prý viděl v Praze ty Němce, jsou jich tisíce... Plné autobusy jich odjíždějí od německé ambasády, už nelezou v noci přes plot, už by se ani nevešli na zahradu! Odjíždějí autobusy Červeného kříže za bílého dne a režim tomu není schopen zabránit! Pražáci jsou úžasní. Mnichov a Sudety jsou zapomenuty, všechny spojuje jediné: odpor proti komunistickému režimu! Vývoj se nedá zadržet, blouznil Viktor Benda... Zdá se, že Východ se definitivně uzbrojil!
Je mi ho upřímně líto. Pár Němců přeleze přes plot ambasády a on už v tom vidí div ne pád Berlínské zdi? Několik excentriků nosí po Václaváku Gorbačova na ramenou, a on v tom cítí předzvěst pádu totality? Ba docela vážně se zabývá otázkou (nemohu zadržet slzy, když to slyším, jsou to však slzy radosti), zda Sovětský svaz přežije rok 2000! Takovým prognózám se opravdu mohu jen smát. Viktor žije jako v horečce. Chodí v Praze na obskurní přednášky Patočkových žáků a účastní se nepovolených shromáždění... Jestli do něčeho zatáhne Davida, dostane na mou duši přes hubu! Co si od toho všeho slibuje? Inovaci komunistického režimu? Nebo státní převrat? Až zůstane bez práce, bude se divit -
V létě má jít na vojenské cvičení. Dvacátého prvního srpna bude v kasárnách... Co udělá, až ho nasadí proti demonstrantům? Odpověď: Viktor bude bránit lid! Tak přece slíbil v přísaze? Obrátil by svou jednotku proti těm, kdo vydali rozkaz, ano, Viktor by bránil demonstranty! Už dlouho jsem se tak nenasmál. Jak se zachovají Lidové milice o tom ani na vteřinu nepochybuji...
Až zítra ráno v pět
prádlo půjdeš prát
a seno obracet,
já u zdi budu stát,
zazpívá Viktor u plném vědomí, že jeho smrt nebyla marná, Líba zamáčkne slzu v oku, vezme pancrfaust a odpálí samochodku! Nebo samohonku? Z hlediska vyššího principu mravního! Co by na to řekl Petr Chelčický? Co Josef Švejk. Chápu: také jsem býval mladý! Také jsem propadal vizím, co by bylo, kdyby! Kdyby nás v tom Západ nenechal a OSN odhlasovalo neutralitu Československa... Pak už jen: kdyby národ vešel do ilegality! Horovali jsme pro pasivní rezistenci, tenkrát v roce šedesát osm... Věřili jsme, že Dubček je s námi! A co z toho bylo? Podepsal zákony proti vlastním lidem -
Byl to vlastizrádce. A Viktor je nenapravitelný blázen! Výjimečný stav, polní soudy, takovými maličkostmi si nezatěžuje hlavu! Kdo bude, prosím tě (ptám se ho), u nás za něco bojovat? Těch pár trosečníků z roku šedesát osm? Nevím, proč bych si pálil prsty... Aby se mohli vrátit do svých funkcí? Jsi hlupák, Viktore! Mráz kopřivu nespálí, blb vystřídá blba. Jak chceš do svých aktivit zapojit masy? Masy nemohou být aktivní. Mohou jen zahnívat.
Před Prvním májem přede mne Viktor bez jakéhokoli varování položil podpisový arch, prý je to jen NĚKOLIK VĚT... Příliš podceňuje princip reality a řítí se do záhuby! Já nevím, Viktore... Taková věc se musí zvážit! Vždyť je to na celý život? Kolik lidí to už podepsalo? Prý něco přes tisíc... Na fakultě jeden! Mám možnost být druhý, to není tak špatné? Až se to obrátí, udělají mne děkanem...
Zpotil jsem se až po ušní lalůčky. Nebuď naivní, Viktore! Co znamená tisíc podpisů? Tenkrát, tenkrát byl v ulicích celý národ! Vodní děla? Směšné. Ty nevíš, co to je, dívat se do hlavní tanků! A víš, k čemu to bylo? Soudruzi si jen ujasnili, kdo je kdo! Proč jsme se celá léta hrbili a drželi hubu? Abychom kvůli jednomu podpisu skončili u lopaty? A lopata je lepší případ -
Hladina v olbřímím becherovi klesla. Včera není dnes, křičí upocený Viktor až u mé hlavy, neřvi tak, jistě nás odposlouchávají... Právě proto, že včera není dnes! Včera jsem byl vůl, dneska nebudu! Žádná odpovědnost za druhé ani láska k bližnímu! Nikdo mě nebude manipulovat. Jestli si myslíš, že o tobě nevědí, jsi na hrozném omylu... Seberou tě i s tím tvým archem! A Davida nech laskavě na pokoji, má život před sebou!
Neurazil se. S převahou supermana uložil svá kompaktáta do kufříku a připil si se mnou... Prý na lepší časy! Vím, jak to myslí, darebák. Zároveň se ve mně rozlévá pocit, jaký jsem dosud neznal... Láhev byla prázdná a já bych brečel sám nad sebou.
V temném pocitu zášti, který mne ochromil (jako by mi někdo vytáhl z hlavy šém), jsem nešel do prvomájového průvodu. Ať si soudruh docent říká, co chce! Jsem svobodný člověk a do průvodu půjdu, až sám uznám za vhodné. V nejhorším případě řeknu, že jsem si zvrtl kotník -
Přetáhnu deku přes hlavu: spát! Vsáknout, zmizet. Usnout a probudit se do světa lepšího, šťastnějšího... Železobetonový konglomerát Sídliště přátelství zmizel s povrchu země. Po rekultivovaných lukách tančí mladistvé cikánky s věnci na hlavách. Usínal jsem s lehce masochistickou nadějí, že už se třeba neprobudím... Dokonale hibernován.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz