Plivanec na rozloučenou /
Ukázka z knihy
1. leden 1992
Flanďáci by měli být vlastně vděčni vykrádačům kostelů. Vždyť je psáno:
„Spíš projde velbloud uchem jehly než bohatý do království nebeského.“
Na Silvestra je povinností být veselý, chlastat, střílet rachejtle; o Vánocích je povinností být unylý, laskavý, rozdávat dárky; o Velikonocích je zase povinnost chodit po koledě a mrskat ženské — už jen samotný výčet těch různých masových šílenství, jež pravidelně zachvacují lidstvo, se mi protiví, natož abych se jich účastnil a abych si nechával vnucovat z nich vyplývající již uvedené povinnosti! Ne, mezi lidmi nejsem nikdy svobodný! Copak by se našla společnost, kde by mě nikdo neomezoval, kde by po mně nikdo nic nevyžadoval, nementoroval mě, zkrátka kde by se ctila moje osobnost? To těžko. Protože na omezování, na altruismu, na mentorování, zkrátka na potlačování osobnosti stojí společnost. A civilizace je synonymum otroctví. I Cikáni, nejsvobodymilovnější národ, je pouhé společenství otroků! A tak už si jenom přeju, aby mi narostla srst a abych se ocitl někde uprostřed míst dosud ještě nedotčených lidmi. Je to tak silná vůle, že moje děti, kdybych měl nějaké, by byly určitě o poznání chlupatější. Považuju ztrátu ochlupení za degeneraci, zrovna tak jako blonďáky.
Není tak těžké pochopit vesmír. V člověku dřímou síly, jež mohou každému jednotlivci zajistit jeho rozvoj a prospěch. Porozuměl jsem tomu poprvé tehdy, když jsem si začal sám sebe vážit, tj. když jsem se stal uvědomělým sobcem. Od té doby, kdy už mě netížilo ostatní lidstvo, na něž jsem plýtval zbytečně jak fyzickými, tak hlavně mentálními silami, od té doby cítím, jak rostu. Lidstvo je dosud vedeno a vzájemně se mezi sebou hecuje, aby u sebe podporovalo negativní síly altruismu a pasivity, místo aby rozvíjelo pozitivní síly egoismu a aktivity, jež jsou základními podmínkami přežití. Takoví lidoví léčitelé tu sílu mají, jenže jí plýtvají na bližních, a tím je nenapravitelně kazí, protože z nich dělají pouhé pasivní objekty. Je to od nich krátkozraké a víc tím škodí, než skutečně pomáhají. Nemocný si zvyká, že někdo jiný ho za něho vyléčí a docílí toho, že se z něho stane slaboch, neschopný stát na vlastních nohách. V altruistické společnosti to znamená, že líní slaboši tyranizují okolí. Padají do propasti, chytají se všeho, na co dosáhnou, a to pak strhávají s sebou! Zbožnění tohohle principu nazývá se křesťanství. Princip, jenž je základem státu. Princip, nepřátelský samé podstatě života: svobodě! Proto taky pasivní diváci, statisti, pánbíčkáři a jiná otrocká verbež tolik nenávidí život, protože každý sebeotročtější život obsahuje vždy i jen nepatrnou částečku svobody. Není divu, že se tak rozmohl kult smrti: na stěnách bytů krucifixy, paroží, předložky k postelím ze stažených zvířat s celými umrlčími hlavami, výraz mužství ve válečnictví, v honech a dříve v soubojích, nemluvě o pojídání mrtvol. Není divu, že se tak rozmohl kult otroctví: zbožnění kolektivismu, vynášení lásky mezi lidmi a budování států. A jako výsledek i příčina zároveň je naprosté pohrdání člověkem, jeho kreativními silami a jeho vůlí a pudem sobeckosti. Kdo nahlédl do základu civilizace — do špíny partnerských vztahů — tak jako Já, ten uzná, jak je tam těsno pro orla s mohutným rozpětím křídel. Je to i moje asexualita, která mě zvýhodňuje před ostatním lidstvem, že mám sílu odvrhnout společnost a obrátit se k sobě, abych si vydobyl a užíval svobodu; že mám sílu praštit pěstí do stolu a vykřiknout:
„Neotravuj, nebo se ti zle povede!“
3. leden
Třicet osob včetně více než deseti dětí se udusilo během nedělní bohoslužby v evangelickém kostele v San Luis Potosí, hlavním městě stejnojmenného středomexického státu, když z třicetikilogramové láhve určené ke svícení začal unikat plyn. Tragédii objevil až v pondělí náhodný kolemjdoucí, protože z osob v kostele se podařilo přežít jen dvěma nebo třem šťastlivcům, kteří odešli při prvních příznacích dýchacích potíží. — Podle slov jednoho z nich většina věřících v kostele zůstala na výzvu duchovní, která prý prohlásila:
„Vstupuje do nás Duch svatý, cítím jeho přítomnost, nebraňme se mu a odložme strach.“
— Stendhal to vyjádřil za mě, když napsal:
„To je vítězství jezuitské výchovy: naučit se zvyku nevšímat si ani věcí jasnějších než den.“
A Já k tomu dodávám: Každý živý tvor cítí blízkost smrti a v hrůze před ní prchá a brání se jí, ale člověk smrt — či Ducha svatého, jak jí říkají věřící — vyhledává. Člověk se náboženstvím vylhal z plnosti života natolik, že už ani nepozná, co mu škodí, a nakonec se naučil mít ze smrti rozkoš; falešnou ideologií se mu podařilo úplně zlikvidovat pud sebezáchovy, ze smrti udělal pouhý přechod do nicoty neboli jak tomu říkají věřící — do království nebeského.
Moje matka je kurva! Ne, to není výčitka. To je pouhý fakt. Vždyť ona si jen vybrala hanebný, leč pohodlnější způsob života! A opravdu, jen z vlastního platu by si mnoho neužila. Ona je obětí státní diskriminace žen, svého strachu ze samoty a své neovladatelné touhy po dětech. To všechno dohání ženy do manželství. To všechno dělá z manželek kurvy!
29. leden
Jsem příliš moudrý, příliš odpovědný sám k sobě, příliš sobecký, příliš samolibý, příliš šťastný, a nakonec i sám příliš božský, abych mohl věřit v ještě nějakého jiného boha.
Nenávidím města, protože to jsou místa s největší koncentrací lidí. Město je hned po pouštích, polárních pustinách, kráterech vulkánů a štítech nebetyčných velehor to nejnevitálnější místo na světě, semeniště epidemií a zločinu. Město je zkrátka pravé místo pro člověka. Proto mě tak rozčiluje, když lidi ničí prostředí, které je zase vhodné pro mě — přírodu. — Lidstvo se blíží ke katastrofě. Lidi nejsou o nic víc nadáni představivostí než zvířata, nad něž se tak zpupně vyvyšují, a tak musejí dosáhnout okraje propasti, aby pochopili. — Lidi se stejně odvrátí od přetechnizované civilizace k primitivním a neškodlivým technologiím. Nic jiného jim totiž nezbude, a čím dřív začnou, tím ten obrat bude míň bolestivý a náhlý. A jestliže dnes existují lidé-ochránci životního prostředí, pak jejich snahy vycházejí naprázdno. — Dejme tomu, že se jim podaří zachránit některý nedotčený kout přírody. To je možné, jenže pak to provedou prostředky, které zničí životní prostředí jinde. A i kdyby nakrásně tohle nebyla pravda a dařilo se opravdu uchovávat panenská zákoutí lesů a vod bez následného ničení jiných takových míst, pak si to odnese člověk. A člověk je taky součást přírody a taky chce plně žít. — Čím dál víc lidí — a ti si žádají čím dál víc životního prostoru na úkor okolní přírody. Není jiné východisko pro civilizované a přemnožené lidstvo než návrat k těm jen nejprimitivnějším technologiím (resp. k čistým technologiím) a než výrazné snížení porodnosti. Že to není jednoduché, ukazuje neschopnost průmyslově vyspělých zemí přestat znečišťovat životní prostředí a neúspěšné pokusy nejlidnatějších států Číny a Indie zastavit populační explozi ve svých zemích. Proto se zdá být katastrofa neodvratnou. Pokud se lidstvo samo systematicky nezačne obracet k primitivismu a k misantropii, bude k tomu, po překročení kritického bodu, bolestně a strastiplně donuceno, a příroda se bude moct konečně začít vylízávat z ran způsobených člověkem a vrátí se ke své původní rovnováze. — Jenže jak na to? Přerod člověka nezajistí žádný zákon. Politik, který by přišel s primitivismem a s misantropií, by byl okamžitě sesazen. Pouze obnovený pud sebezáchovy ve spojení se zdravým rozumem může lidstvo zachránit před koncem starého světa. Ale tyhle vlastnosti právě bytostně nepatří k člověku! Proto se zdá být katastrofa neodvratnou.
Pedant se zase projevil jako úplný debil. V televizi, v eko-pořadu, ukazovali, jak na velrybářské lodi porcují velrybu, a protože nedoslýchá, uniklo mu, že to kritizují, poněvadž je tenhle mořský obr na vymření. Takže mu nepřipadlo blbé labužnicky poznamenat, jak je velryba zdravá (jako jídlo). Salomé nezůstala pozadu a přispěchala s novinkou, že se ozónová díra zase zvětšila. Ale že má na tom podíl, od té doby, co si koupili mrazák, to je jí jedno! Jak by nebylo. Copak chce žít? Nenávidím tu hnusnou verbež až do morku kostí! Kdybych je mohl všechny zabít, už dávno bych to udělal! Připadám si, jako bych cestoval letadlem se samými roboty, načasovanými na samozničení. Stačí jediný výbuch, a letadlo se zřítí. Nejhorší a vlastně jediná chyba je, že se s nimi můžu zřítit i Já. — Jak může teď někdo dělat děti! Vždyť je nad slunce jasné, že příští generace tady nečeká nic dobrého! — Nedokážu se podívat krotitelům do ksichtu, aniž by se mi neudělalo zle. Vůbec nejodpornější ksichty dělají, když čumějí na televizi. Kdyby se tak viděli! — Vře ve mně vzpoura proti smrti.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz