Ukázka z knihy
Stroj světa Vyráběli lásku
jako nelásku
ve stroji světa
tedy čekali
až se spustí
stroj milosti
nekonečné
věčné
Svět je plný květin
A proč zlo nevyhraje?
A proč se tolik podobá
tomu, cos miloval?
Co ti dá sílu přežít?
- To láska mate,
bere si těla a masky,
je krev a zrada
a směňuje se za sebe:
a to je trh, přerostlé bílé tuříny,
dřevěné vozíčky, mečíky ze zahrad,
skvělé figuríny žen,
ó tam je všecko!
A tak mění, až vymění –
a srdce pláče, ale pak i ono směněno
vidí, že je nejmocnější
protože nejúskočnější…
A to je podobnost:
jako-člověk
v jako-světě
směněných srdcí,
rudých mečíků
vražených do srdce
Vrazi tiše kráčejí ulicemi
květiny nechali v ráně
jdou si na trh pro nové
jejich zabití kráčejí proti nim
a vedle nich a s nimi
svět je plný květin
Svět je plný květin.
Svatá komedie
Nevkročit
do toho vchodu,
nad kterým je nápis
PORÁŽKA. Nejsem
jateční dobytče,
okamžiky jak mouchy
ze mě uštipují,
mávnu rukou a změním je v jednohubky
a pošlu za tebou.
Není tu cesta, jen nebe
s krucifixy a kuželkami madon,
voní jak perník, celá kuchyň
katolictví, papež drtí pepř, ne,
je to střelný prach
pro středověké obludy z kraje světa,
s tváří místo prsou, o jedné noze,
s čertím kopytem,
to jsou oni,
to jsem já,
ó Vatikáne! Pod sloupořadím chrámu
jíme ryby a krmíme holuby,
vedle v restauracích nad bílými ubrusy
vidličky nabodávají
úsměvy, to cinká, och svatá
delikateso! svatý rybolove!
Poezie je marnivá a škodí bohu.
Záhyby srdce se mi rozprostřely jak plíce
a rozvírají se pořád dál,
ztroskotanci, miláčci, pojďte!
Za krvavým záhybem je divadelní opona
a vzadu za ní hrají kus,
jsou tam všichni,
Komedie i Pokora,
dokola
do krve
dohola.
