Funk You / Recenze /
Milana M. Marešová, www.czlit.cz
(…)Vše se line jako rozhovor několika svérázných gymnazistů, vyslechnutý kdesi na tramvajové zastávce, jako automatizované „žvatlání“ sotva postpubertálních teenagerů, jejichž stěžejním problémem je písemka z chemie, domácí úkol z češtiny a rozbouřená hladina hormonů. Knihu Andyho Wernera je možné číst jako deník dospívajícího chlapce (jen zdánlivě vyrovnaného mezi chlapectvím a mužstvím), psaný v my-formě, naplněný nenaplněnou láskou, obavami ze zkoušení, hospodským posedáváním i nenápadným nahlížením do „dospěláckého“ světa, vzdáleného nepředstavitelnou dálkou, možná dvěma, třemi roky.
Autor neřeší žádné obecnější kulturní trendy, ideové či morální nastavení současné mládeže. To z této sebestředné prezentace mladých mužů (dívky jsou více méně společensky vhodným doplňkem či předmětem mladicky nevyjasněného uctívání) jaksi samovolně vyplývá. „Novelka“ výborně demonstruje duchovní prostředí i obzor „globálně alternativních“ -náctiletých, středoškolskou extravaganci, rozepjatou mezi amerikanizovanou představou neformálního prostředí a elitářsky pyšnou vypjatostí orientovanou k intelektuální póze. Celek připomíná postmoderní reklamní plakát, trochu retro, trochu techno, indická princezna i hamižný žid, přemrštěné přehrávání ani dadaistická absurdita nešokují.
Důmyslná je nálada (snad proto, že Werner není věkem příliš vzdálen knižnímu hrdinovi Prokopovi), vyvěrající z rámce ikon současnosti. Chaotičnost, znuděná přesycenost, popírání právě řečeného, plus, které se obratem ruky a bez nutnosti zdůvodnění změní v minus, apolitický intelektualismus pevně uložený v kapitalisticky globalizovaném světě, v němž není jasný ani zřejmý prostor a čas dění. Kosmopolitní jazyková výbava, složená z krátkých vět a notoricky známých frází. Vše se slévá do jednoduché, nekomplikované vlny, výstižně kopírující momentální dojem, pomíjivost pofiderní současnosti, která nutně musí být především zajímavá, což se rovná peprně zábavná, adrenalinově akční, extaticky nezávazná, „in“ a „super“. Uvěřitelná, podobně jako smrt animovaného hrdiny v oblíbeném komiksu. Exkluzivní, aktuální, módní, asexuální, i když s postelovou scénou v pozadí je samozřejmě počítáno. Nic nebolí, nic není nutné ani definitivní. Albert jednoduše odvolá svou smrt a pistole v Jigalově autě je svojí tichou předzvěstí tragična atraktivním módním doplňkem.
Lákavě nezavedenou „novelku“ Andy Wernera čtenář přelétne s jistotou, snadno a s chutí. Příjemný lehký dojem potěší slovní nevyčerpaností a nejeden vtipný obrat osvěží. I když se dílo zřejmě nestane nepostradatelnou klasikou, ambice svižného počátku plní s přehledem.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz