Werner Andy / Dokumenty /

Příspěvek do rubriky Co právě dělá a jak se má – deníkové záznamy z října 2005, psané exkluzivně pro www.ipetrov.cz

01/10/05
Když blog tak pro Petrov, když pro Petrov tak pořádně.

Nejdřív bych měl asi pozdravit. Dobrý den. Ale což den. Celý měsíc. Dobrý měsíc. Dobrý měsíc říjen. Dobrý říjen.

Pak bych se mohl představit. Já jsem ten a ten, přijel jsem k vám odtamtud a odtamtud, je mi tolik a tolik. Rád zahradničím, luštím křížovky, mám rád televizní soutěže a pak takové ty dědečkovské povinnosti. Občas zajdu na ryby.

Když bych vzal představení alespoň trošku vážně, vypadalo by takto: Nomen mihi Andy est. 24 dnů tohoto blogu mi bude dvacet let, zbývajících 6 dní mi bude let 21. Napsal jsem novelku Funk You, která je mou jedinou kvalifikací pro účast v tomto deníčku. Říká se o mě, že jsem pyšný autor, že jsem floutek a skoták a že kradu čokoládu v nehlídaných samoobsluhách.

Jak se mám? Co dělám? Mám se báječně a chodím do školy.



03/10/05
Mám strach, že buďto budu psát mnoho na začátku a málo na konci, nebo málo na začátku a mnoho na konci. Jednoduše by se mohlo stát, že mě to psaní a šíření svých myšlenek začne bavit až ke konci, kdy už vlastně nebude kam psát, protože vyprší můj měsíční limit. Nebo právě přepálím začátek a s blížícím se listopadem budu sotva lapat po dechu. Taky by se mohlo stát, že se postupně budu dostávat k vážnějším tématům, která budou pro čtenáře depresivní a těžko stravitelná. Nebo právě budu psát pořád větší a větší hovadiny. Tím chci říct, že jsem pořádný člověk se smyslem pro symterii a chci, aby v mém říjnovém dovádění na stránkách Petrova byl nějaký rytmus. To neznamená, že budu psát podle pravidel českého pravopisu, protože to neumím.
Ach jo, tohle jsem vůbec nechtěl napsat, ale už je příliš pozdě na to aby se s tím něco dalo dělat.



05/10/05
A už přichází první nespokojené ohlasy! Co si to ten Werner dovoluje, dělat si legraci z luštitelů křížovek, zahradníků a fandů do televizních soutěží?

Paní z Jíčína píše: Vážený Pane Wernere! Pravidelně čtu rubriku Jak se má, co dělá. Když jsem ovšem narazila na váš první článek, byla jsem rozechvělá. Nebýt mého manžela, který je dědečkem, luštitelem křížovek a zahradníkem, těžko bychom vycházeli s důchodem. Jen si to vemte. Paprika stojí v obchodě 20 korun, což je podle mě zlodějna. Proto ji pěstujeme u nás na zahrádce zcela zdarma. To samé platí o rajčatech, hlávkovém zelí, okurkách, jablkách, hruškách, třešních, vlašských ořechách, lískových ořechách, ořechách kešu, meruňkách, okurkách, broskvích a červené řepě. (ořechy kešu si paní z Jičína nadsadila a okurky zopakovala dvakrát – možná ovšem jednou myslela okurky na salát a podruhé nakládačky – poznámka Werner). Luštění křížovek je také velmi výdělečná činnost, za kterou mu jsem vděčná. Již vyhrál mixér, 510 korun, slevu na lázně a roční předplatné časopisu Katka. A v soutěži AZ kvíz sice nic nevyhrál, ale byl v prvním kole a viděla ho celá republika. Proto si myslím, že jste pyšný autor a kradete čokoládu.

Paní z Jičína zasíláme tričko velikosti XXL a jeden výtisk publikace Funk You, ve které bohužel nejsou žádné křížovky.



07/10/05
Dnes jsem jel tramwají s Luďkem Sobotou. Protože tramway byla prázdná a jel jsem až na samou konečnou, dovolil jsem si malý luxus a posadil jsem se. Vytáhl jsem blok a psal si poznámky k textu, který právě čtete. Říkám si: napíšu jak jsem jel s někým komickým v tramwayi. Přemítal jsem, kdo by se mi nejvíce hodil. Karel Gott není komický, Leoš Mareš nejezdí v tramwayi a Davida Lettermana nikdo nezná. Po jednozastávkové úvaze jsem došel k názoru, že Luděk Sobota bude ideální. Napíšu něco o tom, jak bavil blonďatou slečnu (které ovšem táhlo na šestapadesát – pro Sobotu stále slečna) svými slavnými filmovými šteky: Kde je ten malý člověk, který tu točí to pivo a neviste na tom osvětlení, Kačere!
Decentně jsem si psal poznámky, když tu najednou mi někdo klepe na rameno a říká: vy teda hrabete! Otočím se a za mnou sedí člověk co má jeansy z tuzexu, tenisky prestige a tašku z Kauflandu. Říkám mu: Co je vám do toho? A von: ééé, měě do toho jakóo nic není, ale když píšete vo mě tak bysteé nemusel tak hrabát, noó, že jóo. Trošku se u toho zalyká, čímž potvrzuje, že je to skutečně Luděk Sobota.
Povídám mu: A vy nehrabete, když píšete v tramwayi? Slavný umělec odvětil, že ne a že mi to ukáže. Podal jsem mu tedy tužku a on na koleně napsal slavnou repliku o malém člověku, který točí pivo. Žasl jsem. Písmenka měl vyrovnaná jako vojáky, čárky stály v jednom sklonu, tečky měl posazeny ve stejné výšce. Radost pohledět.
Najednou jsem si uvědomil tu neúctu. Já si nesmím dělat šoufky z Luďka Soboty, protože Luděk Sobota píše mnohem lépe než-li já.



09/10/05
„Nákladové nádraží Žižkov, příští stanice nákladové nádraží Žižkov.“ Asi tolik k organizaci pražské dopravy.



11/10/05
Podařil se mi skvělý kousek. Posadil jsem se za katedru a čekal až přijdou první studenti. Prváci. Taky jsem býval prvák (nedávno) a taky mi to udělali. Proto nemám smíšené pocity. Sedím za katedrou a čekám až přijdou první studenti. První příchází, sedají si na volná místa a jsou tiše. Před sebe vyrovnávají sešity, tužky, kalkulačky. Občas někdo odkašle, ale tak aby nebylo vidět co kašle. Jsou potichu, aby neupoutali pozornost jejich nového kantora, který sedí za stolem, pohrává si s tužkou a mračí se. Když je třída jakžtakž plná a do konce přestávky zbývá pět minut, zvedám se a na tabuli píšu lecjaké vzorce. Hlavně aby jich bylo hodně, vyskytovala se v nich řecká písmena a horní i dolní indexy. Prváka bezpečně vyděsí suma a funkce gama. Ke konci přidávám pár znaků vlastních. Vidím, že všichni si je začínají psát. První byla ta dívka v pleteném svetříku s růžovými okuliary. Další byla její sousedka s velkým zapleteným copem. Nakonec píše celá třída.
Prudkým pohybem beru do rukou mokrou houbu a rychle mažu první řádek. Nééééééééé, volá třída.
„Dobrá, počkám, ale pospěšte.“ Beru si své věci a pomalu odcházím z učebny. Jak říkám taky mi takový otřepaný fórek udělali, proto příště nalepím na všechny záchody najednou cedulku: Nevstupovat, úklid.



14/10/05
Eh, jak to přiznat, že inspirace nepřichází? Nijak. Jednoduše se tu dnes neobjeví žádný text. Tedy žádný kloudný text, protože již nyní nějaká písmenka čtete. Chci říci, že člověk nemůže být plodný stále a že začínám chápat všechno nepodařené umění. Zde pozorný čtenář přestává číst, protože mu dochází, že Werner bude dnes psát schválně mizerně, aby dokázal svou momentální neschopnost. Skalní přívrženec počká přibližně sem, aby se ujistil, že skutečně o nic nepřichází. Ale poznává, že Werner měl pravdu a do adresového řádku svého prohlížeče píše prestige-customs.wz.cz nebo nějakou podobnou adresu. Zbývá již jen malá skupinka lidí, kteří se dostali k určitému slovu, které zatím nemohu vyslovit, neboť by se na scéně objevilo dříve než jsem zamýšlel. Tuto skupinku tvoří učitelé biologie, barmani, haraburdí a paní z Jičína. Ano haraburdí bylo to slovo. Takže více méně je nyní úplně jasně, že slova, která píšu jsou úplně nikým nečtena a já tedy psát přestávám, protože inspirace stále nepřišla.



16/10/05
Tak jsem se na těchto stránkách dočetl, že Petrov končí. Jestli končí Petrov, tak já taky. Pro kohokoliv jinačího odmítám psát.



18/10/05
Protože jsem student se zájmem o mikroekonomii, šel jsem se podívat po pražských knihkupectvích jestli náhodou nemají Funk You. V tomto průzkumu jsem značně limitován, protože pokud svůj žlutý čtverec nevidím přímo, nemohu se zeptat. Jednoduše nemohu přistoupit k paní prodavačce a ležérně říct: Máte toho nového Wernera? Neuvažuji o sobě jako o Wernerovi, nýbrž používám 1. osobu singuláru. Na druhou stranu nechci uvést paní prodavačku do rozpaků otázkou: Máte mě?
První pozitivní zjištění na mé cestě Václavákem bylo, že ten menší Kanzelsberger mě vede pod světovou literaturou. Dalším zjištěním, tentokrát již negativním, je skutečnost že ten velký Kanzelsberger mě nemá ani v domácích ani v zahraničních poličkách. Protože se bojím zeptat, tak jsem se nedozvěděl, jestli jsem tou dobou nebyl na skladě. Na Václaváku je ještě Luxor. Kdo si myslí, že jsem velké slevové koše hrdě přešel bez povšimnutí, ten se mýlí. Prošel jsem pečlivě ty, na kterých byla cena 200 a 150. V takovém koši by Funk You prudce zdraželo, což mi musí nutně imponovat. Inu, v žádném takovém koši nebylo. Pak jsem pouze zjistil, že v uzavřeném intervalu mají tři kusy Funk You. Naznal jsem, že 4 kusy v celém širém Václaváku není mnoho, a tak jsem si neučinil žádnou tržbu.



20/10/05
V jednom barevně blíže nespecifikovaném autobuse směrem na Brno:
"Naše společnost si pro vás připravila ke čtení časopis Yellow. Zároveň bych vás ráda upozornila na naše palubní noviny Žlutý."
Tak žlutý nebo yellow?



22/10/05
Prý, a je to zpráva ze zdroje, vyjde recenze na Funk You v časopise Elle. Po všelikých novinách se tedy chystá i něco barevnějšího. Znamená to pro začínajícího autora něco? Patrně získám příznivkyně v průniku kategorií 25-45 a 30 000 – 100 000. V prvním případě jsou jednotkou roky uplnynulé od data narození, v druhém se jedná o disponibilní příjem, jehož jednotku lze vyznačit jako CZK. Jde tedy o silnou kupní sílu, která by mohla podpořit prodeje. Samozřejmě za předpokladu, že i špatná reklama je reklama. V opačném případě bych měl k recenzi nechat přibalit krém a šampón.



23/10/05
Odkud se proboha vzalo slovo literát? A proč mi tak někdo říká? Nepočítám se mezi spisovatele, jsem spíš autor. Ale literát? Slovníkovou definici netuším, na to ležím příliš daleko od knihovny, ale slyším v tom slůvko litera. Tedy písmeno. To jsem jako někdo, kdo skládá písmenka za sebe? Díky, že jsem gramotný vím. Další možností je, že jsem někdo o kom se musí děti učit v literatuře? Tímto směrem bych to nehrotil. Nebo je to snad z anglického litter? Nuž, tato interpretace mě zneklidnila, odskakuji si tedy pro slovník. /chvilka hledání efg opq á tady to li li li/ -terát tady vůbec není. Hm, takže jsem to nevěděl správně. Slovo literát vůbec neexistuje.



24/10/05
Dovoluji si zneužít situace a neskromě uvést, že dnes mám narozeniny.



26/10/05
Můžu si čínském obchodě koupit vietnamské nudle? Ano, ale stejně si nikdy nejste 100% jistí jestli Číňan je Číňan a nudle jsou nudle.



27/10/05
Zítra na tomto místě začnu psát nový román. Čtenář bude moci pravidelně kontrolovat, co je nového, jak se vyvíjí osudy hlavních i vedlejších postav a tak dále.



28/10/05
Kapitán Amerika vběhl do hořícího domu, aby zachránil oběti ničivého požáru. Běžel po schodech, vyhýbal se padajícím trámům, prohořelým dírám v podlaze a vybuchujícímu plynovodnímu potrubí. S vypětím všech sil se dostal až do posledního patra, kde ke svému zoufalství zjistil, že na něj místo hořících civilistů čeká odvěký nepřítel Generál Ice. Generál Ice ani nepoužil své nevšední zamrazovací schopnosti, jednoduše do kapitána Ameriky strčil a tento sletěl z desátého patra přímo do hloučku napjatých zvědavců. Kapitán Amerika byl na místě mrtvý, takže tímto celý román končí.



30/10/05
Zde musím svůj blog utnout. Jestli čekáte nějaké zábavné eskapády na konec tak se šeredně pletete. Úplně jednoduše dopíšu poslední tečku, odešlu svůj příspěvěk Daně Blatné, zaklapnu své macintosh jablíčko a tím moje kariéra bloggera bude u konce.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz