O nakladatelství /

Pohřbívání nakladatelství Petrov

Kavárna Jericho, Praha 20. října 2005, 20.30

(s laskavým přičiněním těchto rekvizit: pohřební věnec s nápisem VZPOMÍNÁME, figurant alias Kruťas Maňas, Kalendář naháčů na rok 2001, rukopis Virtuos na prdel)

Varování
Když jsem na dnešní pohřeb zval Pavla Šruta, napadlo ho, proč už před osmi roky přestal vydávat své knihy v Petrově — zřejmě pod vlivem jakési neurčité intuice. Ten krach už prý tenkrát cítil ve vzduchu. Nechal si to ovšem pro sebe a nikomu nic neřekl, bídák.

Úvodem
bych chtěl omluvit nepřítomnost otce zakladatele, majitele, ředitele a naposled též likvidátora nakladatelství Petrov Martina Pluháčka. Protože však očekával od některých z vás nelichotivá slova, poslal místo sebe tohoto figuranta vybaveného boxerkami, ať to tady s nespokojenci vyřídí on.

Soupis pozůstalosti
Nakladatelství se v současné době navzdory svému ranému věku ocitá už v beznadějném kómatu a víme přesně datum, kdy bude odpojeno od přístrojů. Úplnou náhodou se mi před několika minutami dostal do rukou jeho soupis pozůstalosti a já mám neodbytné nutkání jej tu zveřejnit.
1) Petrov vyprodukuje celkem 343 publikací. Úplně první se jmenovala František s Assisi a úplně poslední bude Plivanec na rozloučenou.
2) udělal šťastnými celkem 120 autorů a zhruba tolik zůstává teď sirotků;
3) v průměru tedy vycházejí tři tituly na každého, ovšem někteří autoři se maličko flákali, takže to někteří jiní museli oddřít za ně. Díky, Michale Pilný Vieweghu!
4) byl programově autorsky orientovaným nakladatelstvím, postaveným na kmenových autorech. Mimochodem, poprvé začal používat termín „kmenový“, pojem známý za první republiky.
5) vedle zavedených autorů vydal také 43 titulů v edici NEZAVEDENÍ, dříve NEW LINE. Vedl i další edice, včetně jedné, která může být odtajněna teprve při dnešní příležitosti. Vyšlo v ní několik tiskovin, vždy po jednom exempláři, a byly uveřejňovány na vnitřní straně redakčních záchodových dveří. Edice měla název WC LINE a jejich nevyžádaní autoři zůstanou pravděpodobně již navždy zapomenutí, opomíjení, opovrhovaní.
6) redakce odmítla a vrátila celkem 790 918 rukopisů nebo tak nějak a přibližně tolikrát byli redaktoři petrovští označeni za nadutce, nechápavce, totální pitomce bez vkusu, případně „prudérní chlapce z jižní Moravy, jejichž chudičký obzor je z jedné strany nalajnován vinnými sklípky a z druhé venkovskými kostelíčky, ale pořádná literatura jim neříká nic“ (pravila autorka žijící v Paříži poté, co jí vrátili pornografický román);
7) navzdory limitům redaktorů získal Petrov i nějaké to ocenění, jako například třikrát Cenu Jaroslava Seiferta, jedenkrát Magnesii Literu 2004, třikrát Magnesii Literu 2005, jedenkrát Cenu Jiřího Ortena;
8) vyvezl do zahraničí přes svou agenturu 70 titulů, z toho polovinu od jistého Michala Světáka-Viewegha;
9) uspořádal celkem pět ročníků ryze českých setkávání básníků na Bítově u Znojma;
10) čtyři ročníky mezinárodního festivalu Poezie bez hranic v Olomouci;
11) zavlekl do české kotliny fenomén SLAM POETRY;
12) pořádal pravidelné přátelské plavby mistrů pera Loď literátů na Brněnské přehradě;
13) vydal 10 čísel kulturní revue NEON;
14) po třinácti letech života petrovského zůstávají také asi dva metry šanonů s výstřižky — ohlasy různého rozsahu, úrovně i žánru;
15) když ještě žil v plné síle, uměl se při práci i bavit — viz Kalendář naháčů, což je pozůstatek akce nazvané původně NAKRMTE SI SVÉHO SPISOVATELE. Šlo o to, aby si mediální hvězdy typu Gotta, Nedvěda či Jágra vybraly ze široké nabídky spisovatelů jednoho dle své libosti a toho sponzorovaly tak dlouho, dokud se nestane srovnatelně majetným. Pro nezájem boháčů se však akce ani nerozjela. Martin Pluháček se však nevzdal a rozhodl se poukázat na chudobu spisovatelů jiným způsobem — nechal je vyfotit v rouše Adamově. A když mohou mít své kalendáře modelky, sportovci či populární umělci, proč ne spisovatelé? Literatura coby okrajová záležitost se náhle alespoň na chvíli ocitá v centru dění, nicméně autoři nebohatnou. Namísto toho prodělečným podnikem chudne sám Martin Pluháček.

Petrovské know-how
Na začátku svého středně dlouhého projevu jsem vám kecal. Figurant, kterého jsem vydával za ztělesnění Otce zakladatele, sehrával úplně jinou roli. Ve skutečnosti je to on, který má největší zásluhu, že Petrov dožil dneška. V historických knihách nechť se o něm píše jako o základní ose petrovského know-how. Tento maňásek, spíše maňas, ještě přesněji Kruťas Maňas, plnil funkci vyhazovače těch nejneodbytnějších rukopisců i s jejich rukopisy. Nebýt jeho laskavé, vytrvalé a nezištné agresivity, petrovští a jejich zvířátka by už před lety zhynuli pod tunami, někdy přímo tsunami popsaného papíru.

Vzkaz z redakce
Za všechny mimořádné zážitky a jako poděkování autorům, že aspoň občas umožnili redaktorům petrovským cítit se důležitě, pocítit, že jejich život má smysl, uveďme příklad v podobě scénky se dvěma postavami (1/ Ivan Wernisch, 2/ redaktor, který si rád nechával říkat reaktor) a jednou rekvizitou (rukopis Virtuos na prdel, s. 11, navíc s. vstupní; redaktoři se s četbou zpravidla ani dál nedostanou):

2/ (poté co si přečte Mně stačí zaslechnout jen „Byl jednou jeden“, / aby mi vhrkly slzy do očí., komentuje k 1/) Pane Ivane, je to první stránka, neurastenické místo knihy, zdá se mi to uvedení poněkud sentimentální…
1/ Ukažte, podejte mi to (čte)… Půjčte mi tužku (škrtá, přepisuje)…
2/ (neklid, nervozita, zvědavost narůstají, naskakují čůrky potu)
1/ (vrací opravený text) Je to tak lepší?
2/ (čte — první verš beze změn, druhý však přepsán: abych se posral. Spokojeně zamručí. Odchází s pocitem, že navěky ovlivnil tvář české literatury.)

Poslední sbohem
Raději už končím, abychom se z té přemíry slov taky neposrali.

Miloš Voráč, šéfredaktor petrovský u konce s dechem




/autory zveřejněných fotografií jsou Eva Petláková a Michal Šanda/



Miloš Voráč







Milan Ohnisko čte z edice WC line



Fotografická sekce



Publicistická sekce



Knihkupecká sekce



Žvanilská sekce


Formátuj pro tisk
Návrat na homepage