Kantova růže

Jako jediný liberecký autor splňuje všechny podmínky pro přiznání statutu regionálního spisovatele: v Liberci se narodil, žije v něm a také o něm píše. V tomto smyslu se ničím neliší od postav všech svých dosud vydaných prozaických knih. V poezii začalo jeho nové období sbírkou ArteMis, která představuje lyriku písňového, resp. kvazipísňového typu. Píseň chápe autor ontologicky, totiž jako způsob vyjevování smyslu bytí. To, co skrze píseň přichází k řeči, je jinak nezjevné. Kdo si „pozpěvuje“, naráží mimoděk na „zvuk věcí“, které tvoří jeho svět. Písně jsou plody náhody, jež, nezapsány, beze stopy mizí. Písně jsou čistá slova, ne transformované vizuální obrazy. Písně jsou plody nadbytku. Přicházejí nečekaně, z radosti i žalu, často jedna za druhou; „sbírka“ tu představuje spíše eliminaci nepodařených čísel než souhrn tvorby. Kantova růže, druhá v řadě sbírek tohoto typu, je knihou milostné krize a cesty hledání smyslu v neosobní erotice. Nadčasová žena je tu (v protikladu k ženě konkrétní) denominována jako Machna z Donína, šlechtična, jejíž vznešené jméno Magdalena dalo v lidové etymologii název příměstské vsi, kam se autor uchýlil do samoty na okraji lesů, Machnínu. Kantova růže se tedy přiřazuje k Exnerovým prozaickým knihám, pro něž je genius loci nutnou podmínkou tvorby. Machnín je místem, v němž (po mnoha letech „bez básní“) zazněla spontánně „píseň“, nečekaný dar přicházejícího stáří. „Archetyp“ Artemis a Machny je týž: poutající a osvobozující ženství, božství ideální i ztělesněné, které je nejvnitřnějším obrazem muže, zdrojem životní energie i poezie.

Knihu můžete objednat na www.vltava.cz

Fotogalerie
Autorské čtení v Obratníku