Stradický ze Strdic Odillo / Dokumenty /

Korespondenční rozhovor Martina Stöhra nad antologií Ryby katedrál, Host 4/2002, s.24-25

„I Bůh stvořil Vesmír jako žert...“

Prozaik a básník Petr Stančík alias Odillo Stradický ze Strdic (*1968) bývá vnímán jako „enfant terrible“ české literatury. Naposled své pověsti dostál ediční prací na antologii české poezie XX. století Ryby katedrál, která vzbudila rozporuplné ohlasy. Přinášíme k této knize krátký rozhovor.


Možná je to otázka spíš pro nakladatele, který většinou určuje, jak se bude produkt tvářit, ale co chceš vzkázat „vážnému zájemci“, který za Ryby katedrál vydá nějakou tu stokorunu a pak mu dojde, že nedostatečně pochopil text záložky a ke své smůle asi nepatří k těm, kteří si z literatury rádi „dělají legraci“?
Ryby katedrál jsou dobré pro vážné zájemce i pro šprýmaře. Vážným zájemcům jistě přijdou vhod například úplné básnické bibliografie všech autorů, kritická vydání textů, spousta informací a přesných dat. Šprýmaře zase snad potěší nekonformní pohled na literární historii, který v knize nabízím (ale nevnucuji). Humor neznamená neserióznost a vážnost zase není podmínkou pravdivosti.

V poznámce editora říkáš, že jsi (ryze subjektivně) vybíral básníky, jejichž tvorba podle tebe „nejvíce ovlivnila vývoj české poezie“. Vysvětli, v čem podle tebe ovlivnili vývoj české poezie mladí autoři jako například Rovenský, Slabý, Horáková, David, Janda ad.
Mladí autoři samozřejmě poezii zatím moc neovlivnili, protože k tomu ještě neměli dost času. Ti, které jsem vybral, však podle mého názoru mají velký potenciál do budoucna. Poezie je živý organismus a stále se obnovuje. Tak například anarchistického básníka Francese dnes zná jen pár zasvěcených, ale za několik let může znamenat víc než Holan. Mrtví velikáni mají jednu nevýhodu: už nic nového nepíší.

Nemohu si pomoci: zařazení třeba takového Radka Pastrňáka ze skupiny Buty (i když to v dovětku nepřímo vysvětluješ) na mne působí jako průhledná zlomyslnost, která má zvednout ze židle takzvanou akademickou obec nebo některé nepřipravené suchary mezi recenzenty…
Jaká zlomyslnost? Pastrňákovy texty jsou znamenité a originální básně. Taky je zná (poslouchá) možná stokrát, tisíckrát více lidí než třeba Halase. Úspěch jistě není jediným hlediskem kvality, ale stejně tak je nesmyslné mluvit o kvalitách textu, který nikdo nečte. Podstatou poezie je obousměrná komunikace. Skutečná báseň vznikne, až když ji společně vytvoří autor a jeho čtenář (divák, perceptor). Pastrňákovy texty jsou paradigmatické a mě moc těší, že kvalitní literatura prorůstá i do pop-music.

V témže dovětku říkáš, že „typický autor v ontogenesi svého díla opakuje fylogenesi celého žánru“, a dále poznamenáváš, že „většina literátů během tohoto vývoje ustrne tam, kde je jim nejútulněji, a spokojí se s epigonstvím“. Nechceš to dopovědět? Není právě toto jakési nepřiznané kritérium, které mělo vliv na to, že některé autory prostě ignoruješ? Pokud tomu tak skutečně je, smekám před tvými rozlišovacími schopnostmi, ale těžko se smiřuji s tím, že v antologii nenajdu třeba Typlta, Pavla, Kolmačku, Chlíbce, Hrušku nebo Borkovce. A to letmo zmiňuji pouze poslední dekádu…
Snažil jsem se Ryby katedrál udělat co nejsynkretičtější. Oficiální literární věda ukazuje českou poezii jako úzký a pečlivě okopaný záhonek několika málo básníků, kteří „to dělali dobře“, obklopený hejnem plodných hnojičů. Originalita je podezřelá, protože se vymyká schváleným postupům. Mne naopak zajímá poezie jako turbulentní džungle všech možných barev. A protože jsem počet autorů omezil na rovnou stovku (už kvůli omezené kapacitě tištěné knihy), musel jsem být na „pokračovatele“ přísný.
Všichni autoři, o kterých mluvíš (i o kterých nemluvíš — například Stöhr), mají něco do sebe a já o nich vážně uvažoval, ale nakonec jste skončili na pěkném 101. místě. Každou noc není posvícení.

K pojetí literatury, které vyznáváš a hlásáš, domnívám se, neodmyslitelně patří i dávka mystifikace. Když už se laskavý čtenář musí nějak vypořádat s neuvěřitelnými informacemi typu: Petr Motýl napsal několik set rukopisných sbírek, jsi alespoň ochoten prohlásit, že jsi některým autorům v antologii nějaké to básnické číslo „po wernischovsku“ nevystřihl ty sám?
Žádné mystifikace v Rybách nejsou. Informaci o počtu rukopisných sbírek Petra Motýla mám z pramene, který považuji za spolehlivý (Motýl sám mi přesné číslo odmítl sdělit). Řekl mi to Bogdan Trojak, který je viděl na vlastní oči, a já mu věřím. Všechny básně v antologii jsou pravé, i když někdy mohou působit nezvykle, protože jsem se snažil najít texty, které jsou kvalitní a přitom málo známé. Ostatně — u každé básně je uveden přesný pramen, takže si to může každý snadno ověřit.

Říkáš, že poezie svůj vliv ve 21. století ztrácí a že básníci mají jen tři možnosti: přizpůsobit se (tedy dnešním multimediálním formám), nebo poezii fosilizovat (podobně jak se to stalo v hudbě s operou), či změnit svět. Ze tvého menu bych si s dovolením nevybral a prostě bych navzdory všemu poezii jednoduše věřil. Tvoje antologie však na zjevnou ztrátu jistot (na které se shodneme) reaguje tím, že si po mém soudu dělá z poezie „tak trochu prdel…“ Proti gustu... atd. Nemáš ale pocit, že to devalvuje i kus úctyhodné práce, která byla na projektu nepochybně odvedena? O čtenářském očekávání nemluvě...
Pokud nepřijmeš jednu z těch možností, pak zůstaneš až do smrti stejně zapšklý jako teď. Uskřinutost čiší ze všech tvých otázek. Copak se každé vědecké dílo musí tvářit jako plastoprd? Když se podíváš třeba na žirafy nebo na spojení ústrojí vylučovacího s rozmnožovacím do jednoho otvoru, je zřejmé, že i Bůh stvořil Vesmír jako žert. Trochu sprostý, ale dobrý. No tak, usměj se maličko, život je krásný!

Pokud je mi známo, pracoval jsi na jakési „hlasové bance“ českých autorů. Je to zvuková paralela k antologii Ryby katedrál? Kdy a jak bude projekt představen?
Někdy v historicky blízké éře chci Ryby katedrál převést na počítačový CD-ROM. Bude v něm více básní i básníků, orientaci usnadní hypertextové vyhledávání a najdete tu nahrávky recitace autorů, videozáznamy a tak podobně. Všechno záleží na tom, jaký budou mít Ryby katedrál úspěch u čtenářů.
Elektronická podoba by se mohla jmenovat třeba Rejnoci Poetičtí.


 

 

Vytištěno z http://www.ipetrov.cz