Kantova růže /

Ukázka z knihy

Kantova růže

Co rozum zmůže,
ví růže —
Růže dobře ví,
čím pojem zrůžoví,

já to nevím!
Ne, nevím... Jsem
jev jen a růži se jevím!
Růže svůj nach nepoví.

Čím růže je, vím.
Co o sobě jest,
to čelním lalokem levým
nevím! Z mravního příkazu hvězd

si transcendentálně slevím.
A růže na svou pěst
okvětní plátky v květ skládá,
tvar v oko vkládá

a přibíjí na má záda!
Tma se do růží vkrádá,
vstoupí do jejich plátků.
Jsem na začátku —

Na začátku: miluji růže!
Na začátku: miluji hvězdnou oblohu!
Noc mne stahuje z kůže.
Netrpět nemohu.

Nemohu netrpět,
když voní růže.
Nemohu netrpět,
když letím z kůže.
Nemohu netrpět,
když růže o sobě
do jitra zrůžoví,
když nevím o sobě,
když pojem zrůžoví
na plátku růžovém,
nemohu netrpět

na světě nenovém,
nemohu netrpět
pod nočním příkrovem,

pod příkrovem noci,
pod příkrovem jitra,
z moci i z bezmoci,
z včerejška, ze zítra,
nemohu netrpět,
když pojem zrůžoví,
a ví to celý svět,
a nikdo to nepoví —

Nikdo mi nepoví —
Nikdo, věc o sobě —
Růže se uzamkla
v růžové nádobě —



Tabákové listy tvého klína

Tabákové listy tvého
klína voní pronikavě —
Chtěl bych usnout na nich právě
snem truvéra pokorného —

S večerní rosou na své hlavě
tabáku zpívat: vlhni, něho!
Tabák vonný a čistý.
Slimák ve vlhké trávě.

Vždy znovu a vždy jinak!
Tmou tabáku tápe slimák.
Na svých slinách plove
bytí snové —

Mezi listy
slimák nejistý
tmou tápe.
Strach krápe —

Rozkoše vždy nové.
Přikryje mne hlína.
Žvýkám tabákové
listy tvého klína —



Pohádka

Sasanky, ach, sasanky,
anděl pije ze studánky!
Studánka pije z anděla:
pohádka málem veselá!

Proč by se styděla?
Odkud by věděla,
že se to nedělá?
Odkud vy to víte?

Na studánku hledíte:
což se nestydíte?
Vlasy vám padají do čela.
Pohádka smutná docela —

Je to jak pohádka z čítanky:
anděl pije ze studánky,
studánka — s vlasy do čela —
prozradí (což se nedělá):

sasanka miluje anděla!



Liliovník

Světlý oblak,
světlá luna
stojí na obloze.

Liliovník
vidím všude!
Se mnou bude.
Do mne on vnik

a tam hude!

Tak jsem ztich
v Hejnicích —
Liliovník v očích,

celou opřen o čich
duší jako strom o vůně!

Idůno! Mé srdce stůně.

Liliovník do mne řezá
jako plamen do železa.

Všechny květy
na tom keři.
Jedno křídlo,
všechno peří!

Kdo nevěří?
Blázni choří!

Liliovník ve mně hoří.



Machnín IV

Sníh se snáší
do večera.
Zháší
hvězdy za prvního šera.

A to mne zajímá —

Kdo tě objímá
a kde žije...
Kdo to je a kde pije
řeku Tvého klína!

Je to vteřina.
Vezdy
úzkost a hvězdy —

Krajina.

A to mne dojímá —

Křehká pornografie
trn vetkla do vína.

Ještě touha žije —
Ještě pije
a vodami vrchy bije!

A pak vzpomíná —

A to je poezie!
To je moje vidina,
která mne hýčká
jak mne hýčkala hlína —

A to je Tvoje moc.
Slyším sýčka.
Dobrou noc,

Machno z Donína!

 

 

Vytištěno z http://www.ipetrov.cz