Pížl Jaroslav / Dokumenty /

Příspěvek do rubriky Co právě dělá a jak se má – deníkové záznamy z prosince 2004, psané exkluzivně pro www.ipetrov.cz

3.12.2004
V noci si užil s Elxou a Elxa s ním.
V půl páté ráno vstal, jako vloni, když psal Sběratele knih a třikrát nebo čtyřikrát do týdne ještě za tmy vymizel z rodinného života, dlouho předtím, než se probudili Max a Elxa. Cvičil, oblékal se, pil pomerančovou šťávu. Pak dal překapat kávu a těšil se na první chesterfieldku. Nakonec zhasl v kuchyni, vyšel z domu a vyrazil do tmy jako nějaký dělník na šichtu v hutích, stejně jako po celá léta vyráželi směrem na Kladno matčini bratranci a
strýci.
Jenže dneska se nevydával za dobrodružstvím – jel prvním autobusem do Prahy odehrát epizodní roli – exekutora – v televizním seriálu. V poledne s tím byl hotov a mazal z lokace pryč. Bylo to zábavné, ale měl toho dost.
V čínské restauraci na Smíchovském nádraží si dal kachnu, jasmínový čaj a doutník. Před druhou hodinou odjel ze Zličína autobusem směrem na Beroun. V loděnické pizzerii se sešel s Elxou a Maxem, společně posvačili, nasedli do auta a zmizeli v lesích.



5.12.2004
Eva Elxa klečí proti Nice Novak a odezírají jedna druhé ze rtů svůj dvojhlas. Zkoušejí píseň pro vánoční večírek divadla PAP, na 11. prosince do klubu Rybanaruby, pro zkušební let skupiny Pilot, kterou s nimi založil.
Sedí mezi počítačem a klávesami jak v kokpitu, sleduje odtamtud holky a dělá, co jim na očích vidí. Hudba jde hodiny a hodiny a přebrušuje se – stále dokola jeden a týž patetický refrén.
Stmívá se, svíčky uhořívají, čaj je pomalu dopit a Eva Elxa a Nika Novak odezírají jedna druhé ze rtů svůj dvojhlas.
Pozdě večer jsou holky pryč. Váhá, jestli si má zahrát Tomb Raider nebo jít znovu komponovat... Nakonec vítězí hudba.
V noci si užil s Elxou – a Elxa?



8.12.2004
Dočetl román Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye od Michaela Chabona, který dostal od Elxy k narozeninám. Za posledních sedm let patrně nejrychleji přečtená kniha - když nepočítáme první dva díly Harryho Pottera - to šlo taky svižně.
Někdy v polovině začal sice znenáhla odpadat, magie postupně vyšuměla a zůstal "jen" další velký - a poněkud dutý - americký román, ale přesto: skvělý první díl - lekce magie a úniků v Houdiniho stylu, které podstupuje v předválečné Praze Josef Kavalier, a pátrání po Golemovi - je nečekaně prostorem plným rezonancí s romány Ladislava Fukse.
A pak dál - úžasná zpráva o zrodu zlatého věku amerických comics, jakoby beletristický komentář ke Goulartově knize Comisc Book Culture. Fascinující prolnutí obrazu New Yorku 40. let a storyboardu, který totéž město zabydluje postavami maskovaných superhrdinů.
Neodbytný a soustavný pocit, že čte nějaký transatlantický pendant k Sběratelům knih.
A nakonec autorovo vyznání, poděkování Jacku Kirbymu, kreslíři Fantastické čtyřky, Kapitána Ameriky, Černého pantera nebo Thora, který je velikánem pro Chabona - i Pížla. Zkrátka - Úžasná dobrodružství si užil.
Elxa ne.



9.12.2004
Po dvou letech vystoupil s Quašňákem (Kafkové, Vávra, Vychodilová, Róna, Nikl atd.). Tentokrát ale v prostoru honosnějším než je u quašňákovských večerů zvykem. V Rudolfinu má velkou výstavu František Skála, takže se přednášelo tam, ve velké neoklasicistní kavárně.
Najednou jsme už nebyli odkvetlí kašpaři, kteří odmítají dopět - tak nějak to asi působí, když Q vystupuje na Dobešce, ale nestárnoucí rebelové, jak to popsala Elxa, kteří v prostoru prodchnutém tradicionalismem vyvolávají smělou kulturní kontradikci.
Obvyklá porce nejapnosti a legrace. Bavily ho Rónovy texty - ale bavil by ho, to se ví, i Róna sám o sobě. Vychodilová dala několik básní, tu poslední opravdu krásnou a jemnou. Ale nejlepší ze všeho byla závěrečná Skálova quasifolková píseň. Když se do toho František začal od půlky opravdu pokládat a měnit se v šíleného trampa, řval Pížl smíchy.
On sám dal Květy a kousek Sběratelů. Předvedl obálku pěkně Ikarem na kameru, aby všichni viděli, co nadrásal, koupili si to a Petrov mohl udělat další dotisk.
Po dvou letech bylo prima ty lidi zase vidět.
Užil si to.



11.12.2004
Vánoční večírek divadla PAP v Ryběnaruby.
Už od předešlého dne nemocen. Sotva leze. Žere hroznový cukr, lije do sebe echinaceu, nahřívá se, ale nic z toho. Leze stále méně. K nemoci se však staví čelem a posléze vítězí, rozchodí to. Vystoupení však přesto stráví mimo svou kůži.
Mezi hosty mistr ajurvédy ze Srí Lanky, stará láska s novým amantem, Karin Korcová - žena s tváří lišky.
Večer zlehka otevírá Nika Novak dvěma barovými lovesongy. Pak dá Pížl s holkama volnou hru, je to šrumec, hudebníci skvělí. A hosté: klaun Capko, orientální tanečnice Wahída a hypnotičtí Mugee - čtyři /tentokrát/ hráči na africké bicí nástroje, kolektivní očista rytmem, útroby Ryby obráceny naruby!
Nakonec znovu holky a Pížl - zkušební let skupiny Pilot.
Tlumené světlo, Pížl stranou u přístrojů, Elxa a Novak ve večerních šatech symetricky po stranách pódia, každá u svého mikrofonu, průrazná hudba, omamná samičí energie /Měsíc zahalen, Nevěřím, Klisna/. Pak Pížl na střed, do střehu, a rovněž zpěv /Koukám na měsíc/. A konec. Krátký, ale hutný program, ohlasy dobré.
Odzpíval, odmoderoval, světla pohasla a pak už postupně lezl stále méně, obloukem pořád dál a dál od své kůže, nakonec už se nepohyboval, nekomunikoval... už nemusel, nebylo potřeba. Povedlo se to.
Večírek skončil.



12. – 14.12.2004
Je nemocen.
Nosí borová polena do třiceti kilogramů, štípe dubové špalky, stěhuje do kotelny kola smrkového dříví a leze po střeše /čistí komín/, aby se rychleji uzdravil. Pokud se přímo nehroutíte, je lepší to rozchodit. Žádný šourání v županu po baráku! Nic takovýho. Střídmá dřina, pohyb na mrazivém povětří. Horká voda, hroznový cukr. Spát do sytosti. Tělo se aktivuje a léčí. Je nemocen třicet šest hodin, ani o minutu déle.
Vždy připraven! Zatím.
Max studuje, Elxa někde lítá.



17.12.2004
Koupili myčku nádobí značky Indesit. Velký den pro celou domácnost. Konec deprimujícího stání u dřezu, během něhož vždycky začal tuhnout v kyčlích – zatímco odebíral špinavé talíře z jedné pyramidy, myl je, čisté vršil na druhou a horká pramenitá voda se pomalu měnila ve vlažné pomyje. Jaká svinská marnost!
Ale s tím je konec.
Půjčili auto, v Berouně vybrali peníze a provedli kup, naložili, odvezli. Doma pak přestěhovali pračku z kuchyně do suterénu /podřel se, Elxa pomáhala – vzali to venkem: přes kuchyň, pak přetáhnout pračku přes domovní práh, naložit na rudl, přejet ke schodům, po šikmé plošině sbité z palubek dolů, znova na rudl, projet pod terasou, práh u kotelny vyrovnat dřevěnými špalíky, další práh – další podkládání, a prádelna, cíl, šlus/.
Pak vypakovali myčku, dostrkali ji na místo, které předtím zabírala pračka a připojili hadice. Všechno špinavé nádobí, co zrovna měli, nacpali dovnitř a uvedli přístroj do chodu.
Z kuchyně se začaly šířit vlny harmonie a usmíření…
INDESIT.



24.12.2004
Konečně: Štědrý den. Konečně bude moci vytáhnout z prádelny autodráhu, hezky ji zabalit, dát Maxovi pod stromeček, nechat ho, aby ji zase rozbalil, pak ji postavit a pořádně si zajezdit.
Úkony připadající na tento den prováděny téměř mechanicky. Dárky shledat, zabalit. Stromek vyhlédnout, podříznout, zapasovat do stojánku, procpat přes kuchyň do pokoje. Z dílny krabice s ozdobami, stromek ozdobit /letos zajistí Elxa a Max/. Pomoci s vařením – bude-li zájem ze strany kuchařky. Kuchařka posléze pere v koupelně chobotnici a pomoc odmítá. Jako by koupala divné mimino – podobné maso. Po domě pach jak v přístavu.
Večer se sejdou u středomořské tabule, v krbu roztopeno, na stole kaviár, smažené krevety, obalovaná chobotnice. Kdo nesnese vodní tvory, dá si kuře s bramborovým salátem. Pije se červené víno, lízne si i Maximus. Kuchařka /Elxa/ je středem obdivu a terčem poklon. Roh hojnosti. Náš dům, náš hrad. Veselé vánoční hody.
Po večeři zapaluje svíčku v lucerně – jako každý rok – a jde s Maxem ven. Z mraků se vynoří měsíc. Bloumají kolem rybníka a po cestě k jízdárně a vyhlížejí Ježíška s nadílkou. Doma zatím Elxa expeduje dárky z prádelny pod stromek.
Pak nadílka.
Max rozbaluje autodráhu.



1.1. 2005
Na Nový rok večer je s rodinou. Max už spí a oni sedí v pohovce u roztopeného krbu, každý na svém konci a Elxa si čte L.A.-přísně tajné. Občas zvedne pohled od knížky, podívá se po něm a on sedí, ví, že je sledován zneklidněnou Elxou, že je viděn. Sedí u krbu ve fotelu, v samém lůně domácí pohody zaplaven nesnesitelným smutkem, není ani s to sáhnout po své knížce a předstírat četbu. Jen tu sedí, dívá se do ohně a zadržuje slzy. Nebýt dospělý, kňučel by jak štěně. O svátcích zemřelo skoro naráz přes sto tisíc lidí a éter je teď plný žalu pozůstalých.
Sedí vedle Elxy, v patře nad nimi spí jeho syn a on je drcen svou smrtelností. Přijímá útěšné doteky své ženy, dívá se do ohně, pozoruje rozpadající se polena a hlavou mu jde Všichni hoříme, pomalu, den za dnem, dokud se neproměníme v popel, dokud nevyhoříme. Je to otřískané, že už to ani víc nejde. Ale je to tak.



2.1.2005
Druhý den je to pryč.
Odpoledne se zastaví zálesák opásaný tesákem a pistolí, jeho spolužák ze základní školy, Honzík Všetečka, Všéťa. Bydlí v chatě o kilometr dál směrem k vápence. Jen on a pes.
Dělá okolky, ale nakonec je vtažen do domu. Tam vytáhne z torny bourbon. Rodiče si se zálesákem připijí. Max na něm může oči nechat. Nakonec je z toho milé odpoledne. Zálesák je sice, jak jinak, samorost, ale vzdělaný a rozšafný. Sůl země. Posel dobrých zpráv. Až s ním tedy konečně, s jednodenním zpožděním, přichází – nový rok.

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage